Ručení za DPH v případě úhrady na zahraniční účet je v rozporu s komunitárním právem

Krajský soud (KS) v tomto rozsudku v návaznosti na judikaturu Soudního dvora pro Evropskou unii (SDEU) zmínil, že jedním z indikátorů pro posouzení (ne)účasti na daňovém podvodu může být právě cena. Pokud se zboží nabízí za cenu nižší, než jakou lze rozumně očekávat, může to indikovat, že se zboží prodává bez DPH. Daň tak pravděpodobně nebude odvedena.

Hlavním tématem, kterému se však KS věnoval, bylo ručení v případě platby na zahraniční účet. Článek 21 odst. 3 tzv. šesté směrnice v zásadě umožňuje členským státům přijmout opatření, na jejichž základě je osoba zúčastněná na obchodech označena jako daňový dlužník. Dle současného nastavení institutu ručení v českém zákoně o DPH se ručitelem stává osoba de-facto jen proto, že provedla platbu na zahraniční účet. Stávající právní úprava však již ručiteli neumožňuje se této povinnosti (ručení) jakkoliv zbavit, a to ani po předložení důkazních prostředků prokazujících, že odběratel o neodvedení DPH ze strany dodavatele/dlužníka nevěděl, a ani vědět nemohl. Nepomůže ani prokázání skutečnosti, že neměl s dlužníkem jinak nic společného. Takové nastavení dává dle generálního advokáta SDEU vzniknout systému odpovědnosti bez zavinění, což je nad rámec toho, co je nezbytné pro ochranu plateb do veřejného rozpočtu. 

KS tak ve svém rozsudku na základě několika rozhodnutí SDEU označil stávající institut ručení příjemce zdanitelného plnění v případě platby na zahraniční účet za rozporný s právem Evropské unie. V tuto chvíli je otázkou, jaký další postup finanční správa zvolí. Pokud by stejný závěr učinil i Nejvyšší správní soud, lze do budoucna očekávat rovněž změnu legislativy. V každém případě je vhodné se v obdobné situaci bránit a případně i pro tyto účely takovou argumentaci KS využít.