SDEU: odpočet DPH u povinného vybavení nemocnic závisí na jeho skutečném využití

Spory mezi správcem daně a Oblastní nemocnicí Kolín ohledně uplatňování nároku na odpočet ze zdravotnického vybavení sledujeme dlouhodobě – například v tomto článku.

V nyní posuzovaném případě nemocnice uplatnila krácený nárok na odpočet DPH u technického a věcného vybavení, které má dle vyhlášky povinnost pořídit pro poskytování zdravotních služeb osvobozených od DPH bez nároku na odpočet. Tvrdila ale, že část tohoto vybavení používá i pro zdanitelné činnosti, jako jsou klinické studie, stáže lékařů nebo určitá vyšetření, a mělo by tedy jít o režijní náklady.

Správce daně uznal odpočet pouze v omezeném rozsahu s odůvodněním, že dotčené vybavení slouží převážně pro osvobozené zdravotní služby. Většinu nároku tak nepřiznal. Případ se dostal až před Nejvyšší správní soud, který položil SDEU předběžnou otázku, zda lze povinné vybavení nemocnice považovat za režijní náklady související s celkovou ekonomickou činností a lze tak uplatnit krácený nárok na odpočet DPH.

Soudní dvůr v rozsudku ve věci C-513/24 odkázal na svou ustálenou judikaturu a konstatoval, že pro odpočet je nezbytná přímá a bezprostřední souvislost mezi vstupem a zdanitelnými výstupy, případně celkovou ekonomickou činností plátce. Pokud taková vazba na celkovou činnost existuje (např. u vybavení využívaného pro veškerý provoz nemocnice, jako je defibrilátor), může jít o režijní náklad. Klíčové je faktické využití vybavení. 

Samotná skutečnost, že pořízení majetku ukládá vnitrostátní právní předpis, je pro účely uplatnění nároku na odpočet nedostatečná. Nicméně SDEU také dovodil, že nárok na odpočet DPH vzniká u majetku zajišťujícího bezpečnost a pohodlí v prostorách zařízení, pokud souvisí s celkovým provozem a zdanitelnou činností. Tyto vstupy lze považovat za režijní náklady s nárokem na poměrný odpočet. Rozsudek tedy naznačuje možnost uplatnit odpočet u širšího okruhu vybavení, než dosud připouštěla praxe správců daně.