SDEU řešil český případ přiřazení přepravy
Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) rozhodoval v českém případu Herst o pravidlech přiřazení přepravy k transakci, kdy je přeprava zajištěna posledním subjektem v řetězci a v průběhu této přepravy dojde několikrát k přeprodeji daného zboží mezi dalšími subjekty.
Společnost Herst se nacházela na konci řetězové transakce, která spočívala v pořízení pohonných hmot z jiného členského státu, přičemž tuto přepravu sama zajišťovala. Dle uzavřených smluv byly tyto pohonné hmoty dodány společnosti Herst poté, co došlo k ukončení režimu podmíněného osvobození od spotřební daně. V tomto případě se SDEU zabýval okamžikem, kdy došlo k dodání zboží (převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník) společnosti Herst.
SDEU konstatoval, že pro správné přiřazení přepravy je stěžejní, jestli společnost Herst nabývá právo nakládat se zbožím jako vlastník v tom smyslu, že má možnost činit rozhodnutí, která mohou ovlivnit právní situaci tohoto zboží, zejména rozhodnutí o jeho prodeji. Za předpokladu, že toto právo bylo nabyto před započetím přepravy, bude společnost Herst uskutečňovat pořízení zboží z jiného členského státu, a to i za situace, že právní titul přejde na společnost Herst až po propuštění zboží do volného oběhu v České republice. Tuto skutečnost ale bude muset posoudit předkládající soud.
Dále se SDEU zabýval aplikací zásady in dubio mititus ve vnitrostátním právu. Posuzoval, zda by v případě, kdy vnitrostátní daňové pravidlo umožňuje více výkladových variant, měla být použita ta, která je pro osobu povinnou k dani nejvýhodnější. SDEU na tuto otázku odpovídá tak, že lokální soud je povinen zohlednit veškerá pravidla vnitrostátního práva a použít výkladové metody uznané SDEU tak, aby vyložil vnitrostátní pravidla v co možná největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice o DPH. Měl by vnitrostátní právo vykládat, tak, jak směrnici vykládá SDEU a měl by dosáhnout výsledku, který tato směrnice sleduje. Tudíž aplikování zásady in dubio mititus je neslučitelné s unijním právem.