Skutečná výše nepřímých nákladů na držbu podílu: důkazní břemeno je vždy na straně poplatníka
Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl kasační stížnost jedné z nejznámějších holdinových společností v ČR, která nesouhlasila s upravenou výší nepřímých nákladů na držbu podílů v dceřiných společnostech, vylučovaných z daňových nákladů. Společnost neunesla důkazní břemeno: předložila různé a vzájemně nesourodé výpočty, které postrádaly konzistentní metodiku, a nakonec rozporovala i svou vlastní kalkulaci.
Náklady mateřské společnosti související s držbou podílu v dceřiné společnosti jsou dle zákona o daních z příjmů daňově neuznatelné. U nepřímých nákladů platí zákonná (vyvratitelná) domněnka, že jejich výše tvoří 5 % z přijatých podílů na zisku, neprokáže-li poplatník, že byly nižší.
Toto pravidlo vychází z principu, že příjmy z podílů na zisku inkasované mateřskou společností bývají zpravidla osvobozeny od daně, a proto s nimi spojené náklady nemohou být daňově uznatelné.
V daném sporu správce daně neakceptoval výši nepřímých nákladů na držbu podílů v dceřiných společnostech ve výši 96 mil. Kč, které deklaroval poplatník. Dle jeho názoru obsahovaly poskytnuté výpočty zásadní nesrovnalosti a chyby. Správce daně rozporoval např. nesprávné snížení nákladové základny o výnosy za poskytování služeb dceřiným společnostem, dále o výnosy za fakturaci ručení a o daňové odpisy a daňové zůstatkové ceny nebo nezahrnutí mzdových nákladů členů vedení. Nedůvěryhodné bylo, že společnost předložila několik různých výpočtů, které v průběhu řízení měnila. Kvůli těmto nedostatkům a v důsledku vzniklých pochybností proto správce daně stanovil nepřímé náklady paušálně jako 5 % z přijatých dividend (286,5 mil. Kč).
V průběhu odvolacího řízení společnost upravila svůj původně deklarovaný výpočet z 96 mil. na 160,5 mil. Kč a přiznala další chybějící náklady, aby se vyhnula stanovení paušálních nákladů, které byly vyšší.
Odvolací finanční ředitelství tuto úpravu akceptovalo a dodatečný doměrek daně stanovilo právě z takto upravené částky. Přesto společnost podala proti tomuto rozhodnutí kasační stížnost.
V rámci kasační stížnosti NSS konstatoval, že bylo především věcí a zájmem poplatníka, aby tvrdil a prokázal skutečnou výši nepřímých nákladů, a protože tak neučinil, byly mu stanoveny paušálně. Teprve poté společnost nabídla vlastní výpočet a výslednou výši těchto nákladů Odvolací finanční ředitelství akceptovalo a následně potvrdil i městský soud.
Vzhledem k výše uvedenému NSS tuto kasační stížnost zamítnul, přičemž se plně ztotožnil s postupem správce daně, potažmo prvoinstančního soudu. Konstatoval, že argumentace společnosti byla nekonzistentní a nelogická, jelikož v řízení paradoxně zpochybňovala své vlastní výpočty. Ve výsledku tak byla výše nepřímých nákladů na držbu podílů ponechána v upravené výši 160,5 mil. Kč.