Skutečný vlastník úroků a dohoda o tichém společenství

Nejvyšší správní soud řešil otázku skutečného vlastníka úroků při existenci dohody o tichém společenství.

Ve sledovaném sporu hradil český daňový subjekt úroky společnosti se sídlem v Nizozemí. Platba úroků vycházela ze smlouvy o úvěru, kterou mezi sebou subjekty uzavřely. Český plátce úroků posoudil situaci jako naplňující podmínky pro aplikaci smlouvy o zamezení dvojího zdanění uzavřenou mezi Českou republikou a Nizozemím. 

V průběhu daňového řízení ovšem získal správce daně (od Policie ČR) dohodu o tichém společenství, která měla být uzavřena mezi nizozemskou společností a třetí společností se sídlem na ostrově Man jako tichým společníkem. Dle správce daně právo úroků nenáleželo pouze nizozemské společnosti, ale právním vlastníkem těchto příjmů byli tišší společníci. Zisky byly tedy dle správce daně přiděleny každému společníkovi. V tomto případě v poměru 99 % ve prospěch společnosti sídlící na ostrově Man. Pouze 1 % mělo připadat společnosti se sídlem v Nizozemí. Zároveň zisky tichého společníka nepodléhaly nizozemské dani z příjmů. 

Podle správce daně byla společnost se sídlem na ostrově Man skutečným vlastníkem i přesto, že úroky byly vyplaceny na základě smlouvy o úvěru nizozemské společnosti. Bližší zdůvodnění tohoto závěru není v rozsudku NSS uvedeno. Rozsudek pouze konstatuje názor NSS shodující se s názorem správce daně a krajského soudu.  

Rozsudek NSS se zabýval i mnoha dalšími procesními otázkami. Ty se týkaly například postupu při daňové kontrole a jejím zakončení, mezinárodního dožádání a podobně.  

 

 

Sdílet článek