6. 8. 2019 6. 8. 2019

Soud vysvětil, jak to je s daňově (ne)uznatelnými náklady před rokem 2015

Z judikatury

Michaela Thelenová mthelenova@kpmg.cz

Olga Těhlová otehlova@kpmg.cz

Městský soud v Praze nedávno rozhodoval (rozsudek č. j. 10Af 60/2018 – 46-53) o oprávněnosti použití ustanovení § 24 odst. 2 písm. zc) zákona o daních z příjmů ve zdaňovacích obdobích před rokem 2015. Znění tohoto ustanovení totiž bylo novelizováno s účinností od 1. ledna 2015.

Městský soud v Praze odmítl postup správce daně, který při kontrole zdaňovacího období roku 2010 zpochybnil použití ustanovení § 24 odst. 2 písm. zc). Správce daně argumentoval tím, že tyto náklady (jednalo se zejména o občerstvení), které byly svou podstatou daňově neuznatelné, nemohly být považovány za uznatelné podle § 24 odst. 2 písm. zc) zákona o daních z příjmů, protože je poplatník nepřefakturoval, ale pouze zahrnul do základu pro výpočet ceny za poskytnuté služby. Podmínku výslovné aplikace daného ustanovení pouze na náklady, které jsou následně přefakturovány, přitom přinesla až výše uvedená novela zákona, respektive ji uvádí v důvodové zprávě.

Městský soud tedy uzavřel, že nesplněním podmínky přefakturace není možné argumentovat, pokud je posuzována situace z roku 2010. Pro případy před rokem 2015 musí dle soudu správce daně, v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu, posoudit v případě aplikace daného ustanovení výhradně tyto podmínky:

náklad není nákladem na dosažení, zajištění a udržení příjmů podle § 25 zákona o daních z příjmů,
příjmy (výnosy) musí s tímto nákladem přímo souviset,
náklad je daňově uznatelný jen do výše přímo souvisejících příjmů (výnosů),
tyto příjmy (výnos) ovlivnily výsledek hospodaření ve stejném zdaňovacím období nebo ve zdaňovacích obdobích předcházejících.

Sdílet článek

Twitter Linkedin Facebook Odeslat na e-mail