Ústavní soud v daňovém sporu připomněl povinnost vypořádat novou argumentaci
Ústavní soud zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS), který se týkal daňové uznatelnosti úroků mezi spojenými osobami. NSS se podle Ústavního soudu dostatečně nevypořádal s novými argumenty daňového subjektu, a porušil tak jeho právo na řádně odůvodněné soudní rozhodnutí. Nález potvrzuje význam kvalitně zpracované právní argumentace a důkladné znalosti předchozí judikatury při hájení práv daňových subjektů.
Spor se týkal otázky, zda zajišťovací převod stoprocentního obchodního podílu ve prospěch banky vedl ke vzniku kapitálového spojení mezi bankou a dlužníkem (daňovým subjektem) pro účely zákona o daních z příjmů. Finanční správa i správní soudy dospěly k závěru, že ano, a proto vyloučily příslušné úroky z daňově uznatelných nákladů. NSS přitom navázal na svůj dřívější rozsudek ve věci Grand Class, který řešil obdobnou právní otázku.
V ústavní stížnosti však daňový subjekt namítal, že jeho případ nelze bez dalšího ztotožnit s předchozí věcí. V kasační stížnosti předložil řadu nových argumentů týkajících se právní povahy zajišťovacího převodu práva, rozdílů mezi tímto institutem a klasickým převodem obchodního podílu či vztahu k zástavnímu právu. Podle jeho názoru se NSS s těmito argumenty nevypořádal a pouze převzal závěry ze staršího rozsudku.
Nález má především procesní význam
Ústavní soud (nález sp. zn. IV. ÚS 583/26 ze dne 29. července 2026) připomněl, že odkaz na ustálenou judikaturu je legitimní způsob odůvodnění, pokud účastník pouze opakuje argumenty, s nimiž se již ustálená judikatura vypořádala. Jiná situace však nastává, pokud předloží nové a potenciálně významné právní argumenty. V takovém případě musí soud vysvětlit, proč tyto argumenty nevedou ke změně dosavadního právního názoru.
Právě zde podle Ústavního soudu NSS pochybil. Rozsudek Grand Class vznikl na základě velmi stručné kasační stížnosti, zatímco v nynější věci byla argumentace výrazně rozsáhlejší a propracovanější. NSS přesto převážně odkázal na své předchozí závěry, aniž by se s novými argumenty samostatně vypořádal. Navíc si podle Ústavního soudu v některých částech své argumentace i protiřečil.
Ústavní soud se nezabýval tím, zda zajišťovací převod obchodního podílu skutečně zakládá kapitálové spojení ani zda byly úroky daňově uznatelné. Tyto otázky ponechal NSS k novému posouzení. Jeho přínos spočívá v potvrzení, že ustálená judikatura sama o sobě nemůže nahradit řádné odůvodnění soudního rozhodnutí. Předloží-li účastník řízení nové a relevantní argumenty, musí se s nimi soud věcně vypořádat a vysvětlit, proč nevedou ke změně dosavadního právního názoru.