Velká novela zákoníku práce se vrací

Mediálně nejzajímavější změnou má být bezesporu nová koncepce minimální a zaručené mzdy. Zatímco dnes je výše minimální mzdy stanovována nařízením vlády a mění se příležitostně podle potřeby, nově má být její výše navázána na mzdu průměrnou a měnit se pravidelně jednou za rok. Nutno dodat, že se tato úprava uplatní pouze jednosměrně při zvyšování průměrné mzdy – jde tedy vlastně o určitý mechanismus automatického navyšování minimální mzdy.

Měnit se má i způsob určení výše zaručené mzdy, na kterou mají mít po účinnosti novely nárok rovněž „dohodáři“, tedy zaměstnanci pracující na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Zásadními změnami má projít úprava dovolené. Nově má být založena na týdenní pracovní době zaměstnance s tím, že výměra bude ve výsledku vyjádřena v hodinách. Jakkoliv může tato změna odstranit nespravedlnosti spočívající v různě dlouhých směnách zaměstnanců, ve většině případů půjde zřejmě jen o další administrativní zátěž pro zaměstnavatele. 

Ty rovněž nepotěší navrhovaná úprava krácení dovolené. Zatímco dnes může zaměstnavatel krátit zaměstnanci dovolenou za neomluveně zmeškanou směnu o jeden až tři dny, nově bude možné krátit dovolenou jen o počet skutečně zameškaných hodin. Zaměstnanci, jehož pracovní poměr trval celý kalendářní rok, navíc budou muset zbýt alespoň tři týdny dovolené (oproti původním dvěma).
Naprostou novinkou má být možnost dvou nebo více zaměstnanců sdílet po dohodě se zaměstnavatelem jedno pracovní místo a střídat se na něm v rámci své pracovní doby, kterou si sami rozvrhnou. 

Na konečné znění předpisu, který má být z většiny účinný od 1. července 2019, si budeme muset ještě počkat. Stejně jako na závěr, zda má novela skutečně potenciál přepisovat učebnice pracovního práva a zažitou praxi, nebo pouze „zabavit“ zaměstnavatele přípravou na její účinnost.