Výše úroků ze zadržovaných nadměrných odpočtů po 1. lednu 2015 – díl první
Problematika kompenzace za nepřiměřeně dlouhé prověřování nadměrných odpočtů se opět dostala před Nejvyšší správní soud. Tentokrát se řešila výše úroků za období po 1. lednu 2015, kdy začal platit jednoprocentní úrok z daňového odpočtu. Podle soudu nemůže správce daně tímto dnem prověřování rozdělit na dvě fáze a úročení pro druhé období snížit. Musí naopak úrok ze zadržovaného odpočtu ve výši 14 % + repo sazba přiznat pro celé období prověřování.
V posuzovaném případě se jednalo o nadměrný odpočet za zdaňovací období prosinec 2013. Finanční úřad v souladu s metodikou Generálního finančního ředitelství přiznal tzv. „kordárenský“ úrok (podle úspěšného rozsudku společnosti Kordárna) ve výši 14,05 % ročně pouze do konce roku 2014. Od 1. ledna 2015 aplikoval novelizovaný daňový řád a zadržovaný odpočet úročil pouze sazbou 1,05 % ročně.
Nejvyšší správní soud tento postup odmítl. Pro posuzovanou věc je stěžejní, že se stát dostal do prodlení s vyplacením nadměrného odpočtu před účinností novelizace daňového řádu. Nový úrok z daňového odpočtu ve výši 1 % + repo sazba ročně tudíž nelze aplikovat. Při absenci výslovných přechodných ustanovení je třeba vycházet z obecných pravidel a nový úrok aplikovat až na daňové odpočty, u nichž prodlení s vrácením odpočtu nastalo po 1. lednu 2015. Vzhledem k tomu, že rozhodný den pro přiznání nároku na úrok nastal před rokem 2015, náleží daňovému subjektu úrok ze zadržovaného odpočtu ve výší 14,05 % za celou dobu trvání prodlení při prověřování oprávněnosti uplatněného nároku na odpočet.
Daňový subjekt také namítal, že nový jednoprocentní úrok z daňového odpočtu je podle evropských předpisů příliš nízký. Tuto otázku bohužel Nejvyšší správní soud nevyjasnil. Námitkami k výši úroku podle legislativy účinné po 1. lednu 2015 se odmítl zabývat s odůvodněním, že v posuzovaném případě se nová úprava vůbec nepoužije. Na konečné rozuzlení si tedy budeme muset ještě počkat.