Zjednodušení pravidel pro odvod pojistného u přeshraničních pracovníků pracujících z home-office
Aby nedocházelo k diskriminaci přeshraničních pracovníků, představila Evropská komise Rámcovou dohodu (Framework Agreement), která umožňuje pracovat z domova ze zahraničí (tzv. teleworking) ve větším rozsahu bez toho, že by se zaměstnavatel musel registrovat a odvádět pojistné v zahraničí, tj. ve státě bydliště svých zaměstnanců. ČR byla jedním z prvních členských států, které Rámcovou dohodu podepsaly.
Vzhledem k tomu, že místo fyzického výkonu práce je často rozhodujícím kritériem pro určení příslušnosti k pojistným předpisům, může vést teleworking (práce z domova v zahraničí) ke změně příslušnosti k pojistným předpisům. To má dopad nejen na zaměstnance, ale i na jejich zaměstnavatele. Dle základních koordinačních pravidel pro zaměstnance pracující ve více členský státech je rozhodující, v jakém rozsahu vykonávají práci ze svého bydliště. Pokud v zemi bydliště vykonávají alespoň 25 % svých činností (z pohledu pracovní doby nebo odměny), podléhají pojistnému systému státu bydliště.
Rámcová dohoda zvyšuje tento limit až na 49,9 % pracovního času a přináší zjednodušený proces udělení této výjimky, kdy při splnění stanovených podmínek budou žádosti o výjimky schvalovány automaticky bez nutnosti souhlasu druhého členského státu.
Rámcová dohoda začne platit už od 1. července 2023, kdy vyprší platnost tzv. „no-impact policy“ zavedené v souvislosti s pandemií COVID-19. Tato nová Rámcová dohoda současně nahradí bilaterální dohody uzavřené mezi Českou republikou a Rakouskem/Německem, o kterých jsme informovali v dubnových Daňovkách.
Aby bylo možné výjimku dle Rámcové dohody udělit, bude nezbytné splnit následující podmínky:
- zaměstnanec vykonává práci na dálku (obvykle z domova) ve státě bydliště, který je odlišný od členského státu, ve kterém se nachází sídlo zaměstnavatele;
- z domova je vykonáván stejný typ práce jako by byl vykonáván v sídle zaměstnavatele pomocí informačních technologií;
- práci zaměstnanec nevykonávána v žádném jiném členském státě kromě státu svého bydliště a státu sídla zaměstnavatele;
- zaměstnanec pracuje více než 50 % svého pracovního času ve státě sídla zaměstnavatele (ve státě bydliště tráví nejvýše 49,9 % svého pracovního času);
- zaměstnanec má zaměstnavatele (jednoho či více) pouze v jednom členském státě;
- zaměstnanec a zaměstnavatel společně požádají o speciální výjimku dle Rámcové dohody;
- stát bydliště i stát sídla zaměstnavatele Rámcovou dohodu podepsaly.
K datu uzávěrky tohoto vydání Daňových a právních aktualit Rámcovou dohodu podepsaly tyto státy:
- Belgie,
- Česká republika,
- Finsko,
- Lichtenštejnsko,
- Lucembursko,
- Německo,
- Nizozemí,
- Norsko,
- Portugalsko,
- Rakousko,
- Slovensko a
- Švýcarsko.
Kompletní a pravidelně aktualizovaný seznam států, které k Rámcové dohodě přistoupily, najdete na webových stránkách belgické sociální správy, která je depozitářem podepsaných dohod.
Jelikož k dohodě mohou členské státy přistoupit i následně (tj. po 1. červenci 2023), doporučujeme se při řešení konkrétního případu vždy podívat na aktuální seznam států.
Rámcová smlouva se nebude vztahovat na manuální práce nebo OSVČ
Rámcovou dohodu naopak nebude možné aplikovat v situacích, kdy zaměstnanec vykonává manuální práce, pracuje ve více členských státech (či třetích zemích mimo EU/EHP), současně podniká jako OSVČ a pokud by ve státě bydliště pracoval z pobočky svého zaměstnavatele či obchodního partnera/klienta. V takových situacích lze požádat o individuální výjimku dle čl. 16(1) nařízení (ES), jejíž udělení je podmíněno schválením institucemi všech dotčených států.
O výjimku podle Rámcové dohody je možné požádat až na dobu tří let do budoucna, a to i opakovaně. Retroaktivita bude možná jen za určitých podmínek. Žádost se podává ve státě, kde chce být zaměstnanec pojištěn (tj. ve státě sídla zaměstnavatele).
Pokud žádost o udělení výjimky podána nebude, určí se příslušnost zaměstnance k pojistným předpisům podle základních koordinačních pravidel EU. Zaměstnanec pracující ve dvou či více zemích (vč. přeshraničního home-office) by však neměl zapomenout na oznamovací povinnost vůči místně příslušné instituci sociálního zabezpečení ve státě bydliště. Také by neměly být opomenuty daňové dopady ve státě bydliště zaměstnance, kde je činnost vykonávána, a to nejen na straně zaměstnance, ale i na zaměstnavatele.