Zjednoduší se likvidace obchodních společností?
Vláda schválila návrh nařízení, jehož cílem má být zjednodušení procesu likvidace právnických osob po administrativní a finanční stránce. Některým subjektům má odpustit uveřejnění jejich vstupu do likvidace v Obchodním věstníku zcela, jiným zčásti. Vzhledem ke složitosti celého procesu likvidace, je ale deklarované zjednodušení spíše kosmetického charakteru. Likvidovaným společnostem ani likvidátorům ve většině případů kýženou úlevu nepřinese.
S účinností od 1. srpna 2019 budou upraveny některé otázky Obchodního věstníku, mimo jiné se změní i způsob zveřejňování oznámení o vstupu do likvidace. V současné době jsou všechny likvidované právnické osoby povinny zajistit dvojí zpoplatněné zveřejnění oznámení o svém vstupu do likvidace v Obchodním věstníku s výzvou pro věřitele k přihlášení pohledávek. V případě právnických osob zapisovaných do jiného než obchodního rejstříku tuto povinnost zcela nahradí možnost bezplatně zveřejnit údaje o vstupu do likvidace a výzvu pro věřitele ve veřejném rejstříku, a to po dobu tří měsíců a dvou týdnů. U obchodních korporací, zapisovaných do obchodního rejstříku, bude možné tímto způsobem nahradit jedno oznámení v Obchodním věstníku.
Standardní proces likvidace obchodních korporací je nicméně natolik administrativně náročný, že odpadnutí jednoho zveřejnění v Obchodním věstníku likvidátorovi ani likvidované společnosti nijak zásadně nepomůže, a to ani po finanční stránce. Ušetřený poplatek za jedno zveřejnění v Obchodním věstníku, pohybující se řádově v tisícikorunách, bude pro většinu likvidovaných společností spíše zanedbatelnou položkou.
Ministerstvo spravedlnosti chystanou změnu odůvodňuje tím, že informace uveřejněná ve veřejném rejstříku, tj. zdroji přístupném široké veřejnosti, dokáže plně nahradit oznámení v Obchodním věstníku. To ovšem vyvolává otázku, proč by se oznámení v Obchodním věstníku nemělo odpustit i právnickým osobám zapisovaným do obchodního rejstříku. Připomeňme, že vstup do likvidace oznamují společnosti nejen svým věřitelům, ale také některým státním orgánům, jako finančnímu úřadu či správě sociálního zabezpečení. Považuje-li se oznámení ve veřejném rejstříku za dostatečné ve vztahu k soukromým osobám, proč jej nepovažovat za dostatečné i ve vztahu k orgánům státní správy? Upuštění od požadavku oznamovat vstup do likvidace státním orgánům by přitom likvidátorovi administrativně usnadnilo proces likvidace více než snížení počtu oznámení v Obchodním věstníku.
Připravovaná změna tak pomůže snad jen těm právnickým osobám, které nemají žádné dluhy, majetek ani zaměstnance, jsou zapsány do jiného než obchodního rejstříku a jejich motivace přistoupit k likvidaci je snížena zejména očekáváním souvisejících nákladů. Likvidace běžně fungujících společností zapsaných v obchodním rejstříku je oproti tomu velmi komplexní proces, náročný nejen po právní stránce, ale i po té daňové a účetní.
Rozhoduje-li se vedení obchodní korporace pro likvidaci, mělo by vzít v úvahu skutečnost, že ukončovat činnost až v průběhu likvidace je zpravidla administrativně složitější než před ní. Od okamžiku vstupu do likvidace je pravomoc statutárního orgánu prakticky suspendována. Nadále lze činit pouze kroky vedoucí k ukončení likvidace, přičemž je třeba postupovat v úzké spolupráci s likvidátorem. Likvidace skutečně je formálním procesem jen pro společnosti, které se na ni řádně připravily a jsou před ní tzv. prázdnou schránkou, stejně však zpravidla trvá nejméně čtyři měsíce.