COVID-19 a převodní ceny
Liberační balíčky mohou přinést jisté zmírnění bezprostředních dopadů pandemie COVID-19 na finanční hospodaření podniků, dříve nebo později se ale členské společnosti nadnárodních řetězců (MNE) budou muset vypořádat s důsledky krize z pohledu pravidel převodních cen.
Řada podniků nyní řeší otázky spojené s potřebou financování svých provozů, s nutností úhrady mimořádných nákladů v souvislosti se snižováním stavu zaměstnanců nebo se způsobem alokace zisků a ztrát vzniklých jako důsledek koronavirové krize.
Mnoho MNE provozuje obchodní model, ve kterém jsou kolem klíčové podnikatelské entity soustředěny subjekty, které zajišťují výkon určité činnosti v rámci jim svěřených limitovaných funkcí a návazně omezených rizik – distributoři s omezenými riziky (LRD), smluvní výrobci (CM), nebo smluvní dodavatelé služeb. U těchto společností se obecně očekává, že budou vykazovat stabilní zisková rozpětí, např. EBIT marži u LRD nebo přirážku u CM mezi třemi a sedmi procenty.
V České republice podniká velká část společností právě v režimu entit s omezenými riziky. Je reálné požadovat po těchto subjektech ziskovost odpovídající běžné ekonomické situaci?
Při hledání odpovědí na „správnou“ ziskovost funkčně a rizikově limitovaných subjektů v době krize bude třeba věnovat pozornost zejména následujícím oblastem:
- Jak by se zachovaly nezávislé subjekty? Na trhu nacházíme řadu příkladů nezávislých vztahů např. v automobilovém průmyslu, které v době ekonomického poklesu umožňují sníženou nebo nulovou marži.
- Jaké jsou smluvní podmínky vztahu? Řada smluv obsahuje „force majeure“ klauzuli omezující povinnosti smluvních stran v situacích, které jsou mimo možnost jejich predikce a kontroly. Bude doložka uplatnitelná ve vztahu k odškodnění subjektů za ztráty vyvolané pandemií COVID-19?
- Jaká část negativních dopadů má být kompenzována? Nezbytné je identifikovat jednotlivé faktory, které přispěly ke vzniku ztráty či snížení zisku tak, aby se vyjednávalo jen o těch, které skutečně souvisejí s krizí.
- Podporuje předkrizové nastavení převodních cen požadavek skupiny podílet se na současné ztrátě? Na tuto otázku bude třeba nahlížet jak z pohledu „principála“, tak z pohledu limitované entity. Existence předběžných cenových dohod (APA) s národními fiskálními orgány může situaci zkomplikovat.
Pokud proběhne dílčí úprava modelu převodních cen v „neprospěch” limitované entity, přinese změna modelu v „po-krizové” době firmě dodatečné zisky? Zvažované úpravy převodních cen by měly být oboustranně vyvážené. Umíme si představit, že zástupcům státní správy bude možné vysvětlit potřebu reagovat na vzniklou mimořádnou situaci např. spolupodílením se na ztrátě celého řetězce, ale měla by tomu odpovídat i adekvátně navýšená odměna v době, kdy tento stav pomine. Směrnice OECD o transferovém oceňování předpokládá, že nízkorizikové entity budou dosahovat stabilních marží za v zásadě standardních ekonomických okolností. Globální ekonomickou krizi lze jen obtížně podřadit pod tyto „standardní“ podmínky. Praktické uplatnění této premisy jednotlivými státy v souvislosti s koronavirovou krizí se bude formovat v příštích měsících či letech.
V České republice můžeme přiměřeně čerpat ze zkušeností z doby po finanční krizi v roce 2007. České úřady obecně požadovaly po smluvních dodavatelích ziskovost odpovídající jejich omezeným rizikům. Současně se přihlíželo ke konkrétním okolnostem spojeným s danou transakcí a subjektem. Řada daňových kontrol zaměřených na období po finanční krizi stále probíhá; jednoznačný precedent, který by nyní pomohl subjektům rychle se zorientovat, tak chybí.
Je proto nezbytné neodkládat přípravu dokumentace transferových cen na později, ale co nejdříve důsledně zaznamenat způsob uplatnění zvoleného modelu transferového oceňování, případně odchylky od něj, v krizových a bezprostředně následujících obdobích, a to včetně ekonomických zdůvodnění zvolených postupů.