Evropská autorskoprávní směrnice přijata v konečné podobě
V půlce května vyšla v Úředním věstníku Evropské unie autorskoprávní směrnice, která upravuje oblast autorského práva na evropském jednotném digitálním trhu. Konečný a konkrétní rozsah nových práv a povinností budeme znát, až český zákonodárce přijme příslušné novely našich právních předpisů. Směrnice k tomu stanoví lhůtu do 7. června 2021.
Jednání o finálním textu předpisu a jeho schvalování nejednou plnilo titulní stránky nejen českých novin. Bouřlivá a mnohdy vyhrocená diskuse bohužel často zastiňovala samotný obsah směrnice. Mluvilo se především o nejkontroverznějších článcích 11 a 13 (nyní označovaných jako čl. 15 a 17). Směrnice však obsahuje celkem 32 článků, které se týkají mnoha dalších aspektů autorského práva.
První oblastí jsou nové výjimky z autorského práva. Výzkumné organizace a instituce kulturního dědictví tak nově budou moci zhotovovat rozmnoženiny děl za účelem vytěžování textů a dat z autorských děl. To však bude moci probíhat pouze pro účely vědeckého výzkumu, komerční využití ani vytěžování komerčními subjekty směrnice neumožňuje.
Právní úpravy se dále dočkala opatření k zajištění širšího přístupu k autorskému obsahu. Pokud budete mít obtíže při sjednávání licence pro zpřístupnění filmu na internetu, např. v rámci vaší internetové televize, měli byste nově mít možnost obrátit se na nestranný orgán nebo mediátora, který by měl pomáhat dosáhnout dohody. Směrnice rovněž upřesňuje, že nelze omezovat využívání digitálních kopií výtvarných děl, u nichž již uplynula doba ochrany. Toto ustanovení dopadne např. na online digitální galerie, které zobrazují digitální kopie slavných výtvarných děl.
Směrnice také zavádí nástroje k dosažení řádně fungujícího trhu v oblasti autorského práva. Patří sem zmíněné články 15 a 17 upravující práva tiskových vydavatelů v souvislosti s online užitím jejich obsahu a dále užití chráněného obsahu ze strany služeb pro online sdílení. Nejsou to však jediná opatření, která směrnice v této oblasti zavádí.
Členské státy mají zajistit, aby autoři a umělci, kteří poskytují licenci, měli nárok na vhodnou a přiměřenou odměnu. Není jasné, jak by se tato povinnost členských států měla v našem právním řádu projevit. Již nyní lze licenci poskytnout úplatně či bezúplatně. Je tak zcela na uvážení smluvních stran, jakou variantu zvolí a jakou výši licenční odměny si dohodnou. Členským státům dále přibyla povinnost zajistit, aby autoři a umělci dostávali minimálně jednou ročně aktuální, relevantní a úplné informace o užívání svých děl a uměleckých výkonů od osob, kterým poskytli licenci. Samozřejmě je třeba počkat na konkrétní implementaci této povinnosti do českého právního řádu, ale je evidentní, že uživatele děl a uměleckých výkonů čeká značný nárůst administrativy.