KOOV: Oprava základu daně v případě nedobytné pohledávky – vědomostní test
Koordinační výbor GFŘ a Komory daňových poradců ČR uzavřel příspěvek týkající se tzv. vědomostního testu, kdy věřitel při dodání zboží nebo poskytnutí služby věděl, vědět měl či mohl, že poskytované plnění nebude řádně zaplaceno, a to s ohledem na opravu základu DPH v případě nedobytných pohledávek.
Příspěvek se zaměřuje zejména na problematické určení okamžiku dodání zboží nebo poskytnutí služby u různých typů smluv o přenechání zboží k užití (tj. operativní leasing) či smluv o dílo. Zákon o DPH stanovuje, kdy je věřitel oprávněn provést opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky, a kdy opravu provést nelze. Konkrétně se jedná i o situaci, kdy věřitel nejpozději k datu dodání zboží nebo poskytnutí služby věděl, vědět měl či mohl, že poskytnuté plnění nebude řádně zaplaceno (tzv. vědomostní test).
Určit okamžik dodání zboží není v praxi tak obtížné jako u služeb, zejména u dílčích plnění, například při smlouvě o dílo nebo o operativním leasingu. GFŘ souhlasí se závěry příspěvku, že pronajímatel (věřitel) vyhodnocuje schopnost zákazníka platit v okamžiku uzavření smlouvy a samotná dílčí plnění se dle smlouvy pak už uskutečňují automaticky. Pokud pronajímatel jedná s péčí řádného hospodáře, tj. sleduje platební morálku zákazníka a v případě prodlení s platbou učiní nezbytné kroky (vč. předčasného ukončení smlouvy), pak by se na něj ustanovení o vědomostním testu aplikovat nemělo. Péčí řádného hospodáře se rozumí zejména skutečnost, že nájemce upozorní na první i na každou další nezaplacenou splátku a následně vyvíjí maximální úsilí, aby byla první i každá další nezaplacená splátka uhrazena.
Pro případ předčasného ukončení smlouvy navrhují předkladatelé příspěvku dva možné přístupy. Náhrada, kterou je zákazník při předčasném odstoupení od smlouvy povinen uhradit, představuje dodatečné navýšení ceny původního plnění. Pronajímatel by tak měl povinnost opravit základ daně, což vychází i z aktuální judikatury Soudního dvora Evropské unie (případ Vodafone Portugal C-43/19). Fakticky by se jednalo o navýšení ceny všech už uskutečněných dílčích plnění. GFŘ se však přiklání k druhé předložené variantě a to, že náhrada se považuje za samostatné dílčí plnění uskutečněné ke dni předčasného ukončení smlouvy.
Shrneme-li závěry koordinačního výboru, pak se v případě dílčích plnění, která nastávají „automaticky“ a u nichž věřitel, i když bude jednat s péčí řádného hospodáře, prakticky nemá vliv na jejich uhrazení, vědomostní test aplikovat nebude. Náhradu za předčasné ukončení smlouvy GFŘ považuje za samostatné plnění uskutečněné k okamžiku předčasného ukončení smlouvy.