Koronavirus – odpovědi na nejčastější právní dotazy

OBCHODNĚPRÁVNÍ OBLAST

Lze pandemii a související opatření státu považovat za zásah vyšší moci? Pokud ano, který okamžik je považován se moment zásahu vyšší moci? Je to okamžik vyhlášení nouzového stavu? Je platné odstoupení od smlouvy (například ubytovací), ke kterému došlo pro obavy z koronaviru dříve, než byl nouzový stav vyhlášen nebo než byl vydán zákaz o poskytování ubytovacích služeb?

Vyšší mocí se v obecné rovině rozumí mimořádná (ve smyslu zcela výjimečná) a neočekávatelná situace mimo kontrolu smluvních stran, která má zásadní vliv na možnost dostát smluvním závazkům či uplatnit svá práva. Její přesné definování či omezení jen na některé v úvahu přicházející situace však často bývá modifikováno v rámci konkrétní smlouvy, kam je potřeba se podívat v první řadě.

Přesný okamžik zásahu „vyšší moci“ se může v konkrétních situacích lišit. Obecně (není-li například její uplatnění vyloučeno či jinak upraveno smluvně), bude pravděpodobně časté datovat okamžik zásahu vyšší moci k vyhlášení nouzového stavu, respektive konkrétního opatření, které zabránilo plnit či naopak využít práva ze smlouvy (například omezení pohybu, které znemožnilo cestovat do určené destinace či uzavření provozovny, které by zabránilo využít pobyt v ní). 

Ovšem pokud byla smlouva jako taková uzavřena již po začátku pandemie (nikoliv nutně až za nouzového stavu), je možné, že související opatření nebude možné v některých případech považovat za zásah vyšší moci, jelikož už nemusela být zcela neočekávatelná. 

Případné odstoupení od ubytovací smlouvy v okamžiku, kdy bylo ubytování ještě možné, bude posuzováno dle obecných smluvních a zákonných pravidel, tedy může podléhat příslušným storno poplatkům.

Jak se má dodavatel zachovat v případě, že mu odběratel oznámí, že nemá o zboží nadále zájem a nereaguje na snahy o předání objednaného zboží?

Je vhodné bedlivě analyzovat příslušnou smlouvu – zda obsahuje nějakou speciální úpravu vztahující se na nastalou situaci, včetně toho, zda a za jakých podmínek může případně zboží odmítnout. V případě, že stále trvá jeho povinnost ze smlouvy plnit, tedy v tomto případě si zboží převzít a uhradit je, můžete na těchto povinnostech trvat a jejich splnění vymáhat. V takové situaci je primárně na vašem obchodním partnerovi, aby s vámi vstoupil do jednání a vzniklou situaci se s vámi pokusil vyřešit, jinak porušuje smlouvu. 

Situace, kdy jedna ze stran přestane komunikovat a vyvíjet součinnost pro plnění smlouvy, upravují i v dalších ohledech právní předpisy. V takovém případě je odběratel, který má zboží dle smlouvy převzít, v prodlení s plněním této povinnosti, což zároveň znamená, že dodavatel (který by zboží rád dle smlouvy dodal) sám v prodlení s plněním není (byť třeba nedokáže splnit v termínech předpokládaných smlouvou). Nebezpečí škody na věci v této situaci také nese odběratel, ačkoliv zboží ještě nebylo předáno. V této situaci má dodavatel také právo složit předmět plnění (tedy zboží) do soudní úschovy, přičemž náklady na tuto úschovu nese odběratel, který odmítá zboží převzít.

Nemůže-li nájemce kvůli současným opatřením využívat pronajatou nemovitost, o jakou překážku se z pohledu práva jedná? Jde o vyšší moc, následnou nemožnost plnění či podstatnou změnu okolností? Jak doporučujete postupovat? 

V případě, že zmíněná zákonná ustanovení (vyšší moc, následná nemožnost plnění a podstatná změna okolností) nebyla ve smlouvě výslovně vyloučena, můžou být v důsledku aktuální pandemie v obecné rovině splněny předpoklady pro uplatnění všech těchto institutů, a to dokonce ve vzájemných kombinacích (není-li to z logiky věci vyloučeno, jako u následné nemožnosti plnění a podstatné změny okolností, kdy je plnění možné, jen obtížnější).

Nájemní smlouva může kromě zmíněných ustanovení upravovat i možnosti uplatňovat ze strany nájemce slevu na nájemném, právo renegociace obchodních podmínek či možnost předčasně ukončit nájemní smlouvu.

V každém případě je vhodné u nájmu především bezodkladně informovat pronajímatele o tom, že jste z důvodů státních opatření rušeni v užívání prostor.

Ustanovení § 2212 odst. 3 občanského zákoníku stanoví, že: „Bude-li nájemce rušen v užívání věci nebo jinak dotčen jednáním třetí osoby, má právo na přiměřenou slevu z nájemného, pokud takové jednání třetí osoby pronajímateli včas oznámil.“ Tedy výše uvedené ustanovení a právo požadovat slevu na nájemném dopadá na případy, kdy z důvodu zásahu třetí osoby (tedy z důvodů mimo kontrolu pronajímatele) dojde k omezení či znemožnění užívacího práva nájemce. Současně však musí nájemce takový stav včas oznámit pronajímateli, přičemž platí následující:

• pro výše uvedené oznámení nájemce není předepsána žádná speciální forma, tedy nájemce je může učinit jakýmkoli způsobem (písemně, ústně, telefonicky apod.) – pro případný následný spor a prokázání splnění oznamovací povinnosti nájemce lze doporučit oznámení minimálně ve formě e-mailu;
• pokud nájemce takové oznámení neučiní včas, ztrácí právo na slevu z nájemného pouze za období před oznámením. 

V důsledku opatření ze strany státních orgánů zamezující provoz některých nemovitostí (např. ubytovací zařízení, některé obchody) je nájemce bezpochyby rušen, resp. omezen v užívání prostor. Na druhou stranu pronajímatel takové omezení nijak nezapříčinil, ani jej nemohl jakýmkoliv způsobem ovlivnit.  Je proto otázkou, zda výše uvedené ustanovení může dopadat také na nájem těchto nemovitostí, jejichž užívání je rušeno nebo omezeno v důsledku opatření státu vydaných v souvislosti s pandemií. V tomto ohledu musejí být uzavřené nájemní smlouvy pečlivě analyzovány a definitivní odpověď na tuto otázku v mnoha případech zřejmě dá až soud.

V každém případě považujeme za stěžejní včasnou a otevřenou komunikaci. Pokud se vám podaří s ohledem na nastalou situaci vyjednat s pronajímatelem nové smluvní podmínky, případně slevu na nájmu, bude to pro vás mít okamžitý pozitivní účinek a předejdete budoucím sporům s nejistým výsledkem.

Je třeba také podotknout, že vláda dne 1. dubna 2020 schválila návrh zákona umožňující nájemcům jednostranně odložit splatnost více než tříměsíčního nájemného z komerčních prostor do nadcházejících dvou let. O návrhu by měla v tomto týdnu hlasovat poslanecká sněmovna.

Je s ohledem na současnou pandemii potřeba nějak upravit smlouvy nebo naše VOP?

Dotaz má dvě roviny. Jednak může mířit na úpravu již uzavřených smluv, v nichž by si například smluvní strany mohly sjednat nebo deklarovat, že vyhlášený nouzový stav nemá vliv na plnění, které již probíhá. Současně může mířit i na nově uzavírané smlouvy.

Vhodnost jakékoliv takové úpravy je třeba vždy posuzovat v kontextu dané smlouvy a konkrétního obchodního vztahu.

V obecné rovině je možné některá zákonná ustanovení upravující např. vyšší moc, následnou nemožnost plnění nebo podstatnou změnu okolností vyloučit nebo modifikovat. Je třeba důsledně rozlišovat dvě rozdílné situace:

1. Jednak můžeme uvažovat o úpravě podmínek již existující smlouvy. V takovém případě strany mohou (ale nemusí) zpravidla dodatkem vyloučit aplikaci některých právních institutů, které by jinak nastalou situaci pokrývaly (vyšší moc, podstatná změna okolností, následná nemožnost plnění atd.), tedy například si sjednat nebo jen deklarovat, že nastalé okolnosti nejsou překážkou pro řádné a včasné plnění smlouvy.
2. Jiná bude situace v případě uzavírání nových smluv již v době vyhlášení nouzového stavu. Jakmile byl totiž nouzový stav vyhlášen (respektive už určitou dobu předtím, kdy mohlo být jeho vyhlášení nebo zavedení určitých omezení, již očekáváno, a tedy nebylo zcela nepředvídatelné), nelze jej následně samo o sobě považovat například za vyšší moc, podstatnou změnu okolností, apod., tedy obecně řečeno za překážku plnění. To bude platit i bez jakékoliv zvláštního smluvního ustanovení, byť smluvní strany opět můžou do smlouvy včlenit i jakoukoliv deklaraci v tomto smyslu, případně předjímat další vývoj okolností a dle toho nastavit jednotlivé smluvní podmínky. 

Také je třeba mít na paměti obecné zákonné limity pro smluvní ujednání. Pokud by určité smluvní ujednání vedlo například ke vzdání se určitých práv předem ze strany spotřebitele, jednalo by se o nedovolené smluvní ujednání, ke kterému se vůbec nepřihlíží. Podobně nesmí být obecně jakékoliv případné smluvní ujednání odchylující se od zákona sjednáno v neprospěch spotřebitele či slabší smluvní strany, kterou může být dle konkrétní situace i podnikatel. V některých regulovaných odvětvích nebo například v oblasti veřejných zakázek pak platí další omezení.

Mohu na státu požadovat úhradu škody, která mi vzniká v důsledku uzavření provozovny? Mění se něco na možnosti žádat o náhradu škody na státu poté, co opatření účinná od 24. března 2020 jsou vyhlašována formou mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví? 

Režim náhrady škody ze strany státu je obecně dvojí: 

1. dle zákona č. zák. č. 240/2000 Sb. (krizový zákon), který má zvláštní úpravu v ustanovení § 36, a 
2.  dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (zákon o odpovědnosti státu). 

Vláda vyhlásila nouzový stav dne 12. března 2020 na 30 dní a na jeho základě vydala nařízení vlády upravující mimo jiné omezení volného pohybu osob a uzavření prodejen (v této souvislosti již byla podána žaloba na zrušení těchto opatření a také ústavní stížnost). 23. března 2020 pak (s účinností od 24. března) vláda předchozí nařízení zrušila a nahradila je obsahem v podstatě totožnými mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví.

Jedním z možných důvodů, proč vláda k této změna přistoupila, je skutečně možná snaha o vyloučení náhrady škody dle režimu krizového zákona. Jelikož ovšem nouzový stav v tuto chvíli (tj. 30. března 2020) stále trvá, nedá se aplikace krizového zákona zcela vyloučit ani na mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví. Na tento postup však zatím existují rozdílné právní názory. 

Pokud je v této chvíli něco jisté, pak projevená neochota ministerstev hradit škody (tedy např. i ušlý zisk) v plošném rozsahu všem, kteří byli v důsledku zavedených opatření nějakým způsobem zasaženi (např. zákazem maloobchodního prodeje). V případě, že státní orgán, u kterého bude náhrada škody primárně uplatněna, žádosti nevyhoví, je ovšem možné uplatnit daný nárok soudně. Konečné rozhodnutí o aplikaci režimu krizového zákona a případné přiznání náhrady škody (včetně jejího rozsahu) bude tedy na soudech. 

Další úskalí spočívá v rozsahu uplatněné škody a jejím prokazování. Především případná úhrada ušlého zisku je otázkou. I dle režimu krizového zákona by měla být odškodňována pouze škoda vzniklá přímo v souvislosti s opatřeními vlády, a ne pandemií samotnou. Nepůjde se tedy opřít jen o obvyklé příjmy z předchozího období, ale bude třeba kalkulovat i se situací, kterou přinesla epidemie samotná (tedy například snížení tržeb, ke kterému by došlo i bez mimořádných opatření státu). V potaz navíc bude třeba vzít i opatření, která podnikatelé učinili ve snaze zamezit či snížit škodu.

Má zákazník právo na vrácení peněz v případě přerušených výukových kurzů či členství ve sportovních klubech, fitness apod.? 

Na tyto situace není možné aplikovat zákonné ustanovení upravující zrušení závazku (smlouvy) pro následnou nemožnost plnění, a to z důvodu možnost plnit v dodatečné době, jakmile skončí omezující opatření. Nynější přerušení výuky a její pokračování po skončení opatření je proto obecně zákonným a na trhu i běžným řešením. 

Vždy však záleží na konkrétních podmínkách, za jakých byla účast na kurzu či členství sjednáno. Je proto možné, že zákazníci mají na základě uzavřené smlouvy například právo smlouvu vypovědět či od ní odstoupit. To je vždy třeba posoudit individuálně. 

Mám objednanou dovolenou, která se za současné situace pravděpodobně neuskuteční. Co teď s tím?

Předně je třeba upozornit, že smlouva o zájezdu (typicky „dovolená“ objednaná u cestovní kanceláře) a smlouva o ubytování (např. pobyt v hotelu) jsou dva různé smluvní typy, které mají v občanském zákoníku svou zvláštní úpravu. Respektive v případě ubytovací smlouvy se jedná o specifický druh krátkodobého nájmu. Záleží tedy, co se pod pojmem dovolená ve skutečnosti skrývá.

Kromě toho je nezbytné vyhodnotit i okamžik, kdy se má plánovaná dovolená uskutečnit. Odlišně mohou být vyhodnoceny situace, kdy máte odcestovat již nyní (tedy za vyhlášeného nouzového stavu) a budoucí pobyt plánovaný například na letní prázdniny (byť lze očekávat, že například přeshraniční cestování bude stále omezené).

Obecně může na základě zákona zákazník od smlouvy o zájezdu před jeho konáním vždy odstoupit, má však povinnost nést náklady tím vzniklé. Tyto náklady bývají běžně paušalizovány do odstupného, často označovaného termínem „storno“. To musí být přiměřené a zákazník má právo vyžádat si odůvodnění jeho výše.

Rozhodnete-li se proto od smlouvy o zájezdu odstoupit v předstihu, kdy ještě není patrné, zda jej skutečně nebude možné uskutečnit, pořadatel po vás může v souladu s výše uvedeným požadovat přiměřené odstupné.

Naopak v okamžiku, kdy se zájezd skutečně nemůže z důvodu nastalých omezení uskutečnit, má zákazník právo odstoupit od smlouvy bez zaplacení odstupného, jelikož slovy zákona nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobyt. Ze stejného důvodu může zájezd zrušit i jeho pořadatel s tím, že je povinen zákazníkovi vrátit peníze.

Zmíněné nevyhnutelné a mimořádné okolnosti představují zásah vyšší moci, který popisujeme u jiného dotazu výše. I v tomto případě se však mohou objevit situace, kdy určení přesného okamžiku zásahu, případně potřebné míry jeho intenzity bude diskutabilní. Může se například jednat o situace těsně předcházející anebo těsně navazující na restriktivní opatření jednotlivých států, kdy bude sporné, zda skutečně nebylo možné uskutečnit.

Máte-li snad pro účely dovolené jen objednán hotelový pokoj, situace se mírně liší. Předchozí rezervace hotelového pokoje ještě nutně není samotnou ubytovací smlouvou, nicméně podmínky pro jejich „storno“ jsou prakticky shodné. Ubytovaný je oprávněn smlouvu vypovědět, musí ovšem také nahradit ubytovateli s tím související náklady, opět běžně označované jako „storno“. I zde musejí odpovídat nastalé situaci a být přiměřené. V této souvislosti ale nezapomínejte, že smlouva o ubytování v zahraničním hotelu včetně úpravy storna podléhá právnímu řádu dané země.

Jako ve většině situací, i u dovolených může proto být nejvhodnějším řešením vzájemně vstřícná dohoda stran spočívající například v odložení zamýšlené dovolené. V případě cestovních kanceláří je navíc jejich platební schopnost pokryta povinným pojištěním, neměli byste tedy o své peníze přijít při jejich případném úpadku.

PRACOVNĚPRÁVNÍ OBLAST

Je v důsledku nynějších karanténních opatření nutné provádět změny v pracovní smlouvě zaměstnanců, kteří nemohou vykonávat svou obvyklou pracovní činnost, pracují na home office a mohou vykonávat např. pouze administrativní činnost?

Jestliže zaměstnavatel nemůže zaměstnanci v souvislosti s nákazou COVID-19 a mimořádnými opatřeními orgánů ochrany veřejného zdraví a krizových usnesení vlády přidělovat obvyklou práci na svém pracovišti, nejprve je nutné posoudit, jak široce je v pracovní smlouvě sjednán druh práce a místo výkonu práce. 

Pokud novou činnost (např. administrativní činnost) a nové místo výkonu práce (domácnost zaměstnance) lze podřadit pod sjednaný druh práce a místo výkonu práce není nutné pracovní smlouvu měnit. Ale i v takovém případě doporučujeme ověřit, zda je bydliště zaměstnance pro výkon práce způsobilé a zda má zaměstnavatel upravené podmínky pro výkon práce z domova ve svém vnitřním předpise, a pokud ne, buď vnitřní předpis vydat, nebo sjednat se zaměstnancem dohodu o podmínkách výkonu práce z domova. 

Pokud by novou činnost a/nebo nové místo výkonu práce nebylo možné podřadit pod druh práce a místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě, nemusí zaměstnanec novou činnost ze svého bydliště vykonávat a bude se zpravidla jednat o překážku v práci na straně zaměstnavatele, při které zaměstnanci náleží náhrada mzdy v zákonné výši. Za předpokladu, že by zaměstnanec s výkonem práce souhlasil, pak je nutné se dohodnout na změně pracovní smlouvy.

Současně doporučujeme ověřit, zda má zaměstnanec pro novou práci kvalifikační a zdravotní způsobilost.

Musí se překážky na straně zaměstnavatele (např. částečná nezaměstnanost nebo prostoje) týkat celé společnosti nebo je lze uplatnit i ve vztahu ke konkrétním zaměstnancům nebo týmům?

Dle našeho názoru je možné režim překážek v práci na straně zaměstnavatele, (tj. např. částečné nezaměstnanosti) uplatnit ve vztahu ke konkrétním zaměstnancům nebo týmům. Nemusí se tedy týkat celé společnosti.

Jakým způsobem se stavět k doporučení dodržovat odstup 2 metry na pracovišti? V našem podniku nelze s ohledem na povahu provozu zcela dodržovat. 

V rámci vládního usnesení (ze dne 15. března 2020 č. 215) a obdobně i navazujícího mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví (ze dne 23. března 2020) jde o pouhé doporučení. Navíc je mířeno na pohyb osob ve veřejných prostorách, nikoliv pracoviště, kde by se (převážně) měli vyskytovat pouze zaměstnanci, popřípadě smluvní partneři zaměstnavatele. Samozřejmě tam, kde je to v rámci podmínek prakticky možné, doporučujeme daný odstup dodržovat. 

 

Odpovědi vycházejí z českého práva (nebudou proto aplikovatelné např. u smluv, které se řídí jiným než českým právem). Současně odpovědi nemusí být vždy univerzálně použitelné ani v českém právním prostředí, a to zejména tam, kde platí zvláštní právní režimy (např. v případě veřejných zakázek, regulovaných odvětví atd.)

Některé dotazy byly redakčně upraveny.