NSS: daňová uznatelnost nákladu vyžaduje prokázání dodavatele

V posuzovaném případě obchodní společnost požadovala uznání výdaje na dodané zboží jako daňově účinného nákladu. Správce daně v této souvislosti po daňovém subjektu požadoval, aby specifikoval, komu bylo nakoupené zboží fakturováno, kdo zajišťoval přepravu a nakládku zboží, kde bylo zboží skladováno, s kým daňový subjekt předmětné obchodní případy uzavíral a dále způsob jejich úhrady. Ačkoliv bylo nesporné, že plnění bylo přijato, bylo sporné, kdo tento materiál dodal.

NSS připomněl své dřívější závěry, podle kterých formální nesrovnalosti účetních dokladů nemohou mít samy o sobě vliv na možnost uplatnění daňově uznatelného nákladu. Na druhou stranu je v takovém případě nezbytné prokázat skutečné okolnosti případu jinými prostředky. NSS totiž nepovažuje za dostatečné, je-li samo o sobě nesporné, že došlo k deklarovanému plnění. Daňový subjekt musí zároveň prokázat vynaložení daňově uznatelného výdaje vůči konkrétní osobě. Pokud nejsou jednoznačně identifikovány subjekty podílející se na dotčené transakci, nelze takový výdaj uznat jako daňově účinný. 

Podle NSS je takový požadavek zcela v souladu s logikou příjmové daně. Výdaj, který jeden daňový subjekt uplatní jako daňově uznatelný, představuje totiž pro jiný daňový subjekt zdanitelný příjem. Je proto v zájmu finanční správy zjistit si konkrétní aktéry celé transakce. 

Lze tedy shrnout, že pro účely daně z příjmů není zcela nezbytné, aby bylo prokázáno, že plnění poskytl subjekt uvedený v účetních dokladech. Je však nezbytné určit, kdo byl skutečným poskytovatelem přijatého plnění, aby mohl být takový náklad považován za daňově účinný.