NSS nastavuje hranice v boji proti podvodům na DPH
Daňová správa požaduje téměř detektivní prověřování dodavatelů za účelem zachování nároku na odpočet DPH, a to v případě, kdy je plnění zasaženo podvodem na DPH. K tomu může dojít téměř kdekoli v řetězci. Nejvyšší správní soud (NSS) nyní těmto požadavkům nastavuje první hranice.
Jde o případ, kdy jediný generální dodavatel zastřešoval dodávku high-tech strojírenského zařízení, na projektu se však subdodavatelsky podílela řada dalších subjektů. Dle zjištění správce daně jeden ze subdodavatelů projektu neodvedl DPH. Správce daně v tom spatřoval podvod na DPH, o kterém konečný objednatel přinejmenším mohl vědět. Proto mu odebral nárok na odpočet DPH na vstupu ve výši trojnásobku zjištěné chybějící daně na úrovni jednoho z řady subdodavatelů. Zastání se daňový subjekt dočkal až u NSS.
Dle NSS je to správce daně, kdo musí prokazovat, že plátce DPH mohl a měl vědět nebo dokonce věděl, že přijímá plnění zasažené podvodem na DPH, a že jeho nárok na odpočet DPH není chráněn dobrou vírou. Při tomto prokazování musí rovnocenně hodnotit důkazy ve prospěch i neprospěch daňového subjektu. Nelze jednu skupinu upozaďovat a naopak tu druhou vyzdvihovat. V rámci posuzování je nutno přihlédnout i ke standardům běžné obchodní praxe v daném odvětví. Oproti tomu daňovému subjektu nelze klást k tíži okolnosti, které nastaly až ex post.
Odpovědnost za přijetí plnění zasaženého podvodem na DPH musí mít dle NSS své hranice. Jakákoliv neodvedená daň neznamená automaticky podvod na DPH, v jehož důsledku může být omezen plátci nárok na odpočet. Je třeba rozlišovat neplnění daňových povinností od vědomého majetkového obohacení se neodvedením příslušné DPH. NSS tak především odmítl bezmezné rozšiřování odpovědnosti za prověření věrohodnosti obchodních partnerů napříč dodavatelským řetězcem. Objektivní odpovědnost za jakoukoli neodvedenou DPH v řetězci je nepřípustná.
Na závěr NSS apeluje na změnu stávajícího přístupu. Dle jeho názoru nelze vést boj proti daňovým podvodům takovým způsobem, že se správce daně zaměří na „nejlukrativnější“ subjekt v řetězci a u něho daň vybere. Doufejme, že nový přístup vydrží i v dalších případech, které již čekají na posouzení příslušnými soudy, a zejména ovlivní i další kontrolní a rozhodovací praxi správců daně.