Ručení za mzdové nároky zaměstnanců v subdodavatelských řetězcích ve stavebnictví
Velká novela zákoníku práce nabyla účinnosti sice teprve nedávno, ministerstvo práce a sociálních věcí už ale připravuje další změny. Vládě předložilo návrh, kterým zavádí ručení dodavatelů v oblasti stavebnictví za mzdové nároky zaměstnanců svých subdodavatelů. Smyslem je přijetí opatření, které se bude vztahovat jak na přeshraniční, tak na tuzemské zaměstnavatele. Novela má stanovit režim ručení v subdodavatelském řetězci tak, aby zaměstnanec v oblasti stavebnictví mohl činit odpovědným místo svého zaměstnavatele i hlavního dodavatele služby, aniž by byl postihnut investor stavebních prací.
Návrh novely zákoníku práce transponuje evropskou směrnici o vysílání pracovníků (2014/67/EU), konkrétně její článek 12. Tento je sice v aktuálně platném zákoníku práce už transponován, ručení za mzdové nároky zaměstnanců subdodavatelů se však vztahuje pouze na vyslané zaměstnance v rámci nadnárodního poskytování služeb na území České republiky.
Navrhovaná právní úprava konkrétně stanovuje, že stavební podnikatel (dodavatel), který při stavební činnosti zajišťuje plnění objednateli prostřednictvím subdodavatele, ručí za mzdové nároky zaměstnanců subdodavatele, a to až do výše minimální mzdy. Za subdodavatele by se také považovala agentura práce, která pro stavební činnosti k dodavateli přidělila své zaměstnance.
Přijetím novelizovaného znění zákoníku práce by se doplnila nyní platně transponovaná obecná úprava tak, aby se ručení vztahovalo nejen na vysílané, nýbrž i na tuzemské zaměstnance. Zákonné ručení je ale omezeno na oblast subdodavatelských vztahů v rámci stavebnictví, když za mzdové nároky ručí pouze stavební podnikatel definovaný ve stavebním zákoně. Návrh novely nicméně neomezuje obor činností, které by měly být vykonávány subdodavateli v rámci subdodavatelských vztahů. Z toho vyplývá, že stavební podnikatel by měl ručit za mzdové nároky subdodavatelů vykonávajících jak stavební, tak i další činnosti přímo související s prováděním stavby (např. stavební dozor, projekční práce).
Ručení v rámci subdodavatelského řetězce by se mělo uplatnit na více stupních. Ve smluvním řetězci o více subdodavatelích by tak ručil s dodavatelem společně a nerozdílně rovněž dodavatel na nejvyšším stupni smluvního řetězce (hlavní dodavatel).
Institut ručení se uplatní až v případě nesplnění primární povinnosti zaměstnavatele (subdodavatele) vyplatit zaměstnanci mzdové nároky po uplynutí jejich splatnosti. Mzdové nároky jsou přitom splatné nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.
Nevyplatí-li subdodavatel zaměstnanci mzdové nároky za práci, kterou vykonal v rámci plnění pro dodavatele, mohl by se zaměstnanec (nebo odborová organizace) obrátit se svým nárokem na dodavatele jako zákonného ručitele, resp. požádat ho o uspokojení nevyplacených mzdových nároků, a to ve lhůtě tří měsíců od uplynutí doby splatnosti.
Ručitel (dodavatel) by poté byl povinen mzdové nároky zaměstnance uhradit nejpozději do 10 dnů od doručení žádosti, přičemž by současně měl informovat zaměstnavatele o výši částek vyplacených jednotlivým zaměstnancům. Ve smluvním řetězci o více poddodavatelích ručitel informuje rovněž dalšího ručitele.
Novela by se měla omezovat na oblast stavebnictví, protože dle statistik Evropské komise zde byla zaznamenána naprostá většina případů nevyplacených mzdových nároků. Návrh novely se vztahuje pouze na nároky vyplývající z pracovního poměru, nepostihne tedy případy nevyplacení mzdových nároků v rámci nelegálního zaměstnávání.
Účinnost novely je navrhována k 1. lednu 2024.