SDEU nadřadil vnitrostátní právní úpravu nad koncept hlavního a vedlejšího plnění
Aktuální judikát Soudního dvora EU (SDEU), který vychází ze sporů v Německu, ukazuje, že „all inclusive“ balíček může být rozdělen na část se sníženou a část se základní sazbou, aniž by to bylo v rozporu se směrnicí o DPH.
Německé společnosti poskytující ubytování nabízely pobyty v hotelech či penzionech včetně doprovodných služeb (typicky snídaně, parkování, wellness, Wi-Fi) za jednu paušální cenu, případně za příplatek. Na celý balíček přitom nahlížely jako na komplexní plnění, s tím, že doplňkové služby přebírají sazbu hlavního plnění, tj. sníženou sazbu DPH na ubytování.
Německé právo však stanoví sníženou sazbu pouze na samotné ubytování – ostatní služby podléhají základní sazbě. Finanční správa proto z balíčkové ceny vyčlenila část odpovídající doprovodným službám a zdanila ji základní sazbou. Případ se vzhledem k nevoli ubytovatelů dostal až k SDEU.
Soudní dvůr sdružil několik podobných případů v judikátu C-409/24 až 411/24 J-GmbH a argument komplexního plnění v něm odmítl. Potvrdil, že směrnice o DPH dovoluje členským státům aplikovat sníženou sazbu jen na určité kategorie služeb – v tomto případě na samotné ubytování – a ponechat ostatní prvky balíčku v základní sazbě. Podmínkou je přitom jasné vymezení ve vnitrostátním právu. Koncept jednoho komplexního plnění, kdy vedlejší plnění přebírá zdanění hlavního, podle SDEU neslouží k tomu, aby vynucoval jednotnou sazbu pro všechny složky, ale spíše k určení, co je předmětem plnění a jak stanovit základ daně.
Klíčovou roli hraje zásada daňové neutrality
Obdobná plnění, která si konkurují, musejí být zdaněna stejně – tedy například snídaně v hotelu a snídaně v samostatné restauraci by měly být ve stejné sazbě. Jestliže jsou tedy snídaně v restauracích v základní sazbě, hotel musí podle zásady neutrality (aby zůstaly rovné podmínky na trhu) zdanit snídani také základní sazbou, i když je součástí balíčku ubytování se sníženou sazbou daně. Totéž platí pro parkování, wellness či další doprovodné služby.
Pro praxi to znamená dvojí: správci daně mají solidní oporu pro rozdělování balíčkových cen na komponenty se sníženou a se základní sazbou, pokud takový postup odpovídá místnímu zákonu. A podnikatelé v ubytovacím sektoru, kteří působí ve státech s podobnou právní úpravou, jako je ta v Německu, by měli reagovat transparentním rozdělením ceny mezi ubytování a ostatní služby. Ještě před tím by se však měli zamyslet nad alokačními klíči, které obstojí při daňové kontrole.