SDEU rozhodl v české kauze o DPH u sdružení bez právní subjektivity

Shrnutí sporu a stanovisko generální advokátky naleznete v našem předchozím článku.

SDEU se ve svém rozhodnutí přiklání ke stanovisku generální advokátky. Mimo jiné uvádí, že pro určení osoby povinné k dani pro účely DPH je zásadní ověřit, kdo vykonával příslušnou ekonomickou činnost a kdo nese ekonomické riziko s tím spojené. 

Podle SDEU jednotlivé společnosti, ač kapitálově propojené, vykonávaly svou ekonomickou činnost samostatně a měly by tedy být považovány za samostatné osoby povinné k dani. S odkazem na předchozí judikaturu (C-340/15) také uvádí, že prokázaná existence spolupráce mezi několika společnostmi nemůže stačit ke zpochybnění jejich samostatnosti. 

SDEU přitakal stanovisku generální advokátky i v tom ohledu, že společnost Česká síť a dotčené odštěpné závody (i když jsou právně nezávislé) by mohly být považovány za jednu osobu povinnou k dani pouze tehdy, pokud by bylo prokázáno, že rozdělení obratů mezi tyto čtyři společnosti představovalo konstrukt tzv. zneužití práva.

SDEU uzavírá, že společnost bez právní subjektivity v tomto případě nemůže být v žádném případě považována za osobu, která služby poskytovala, a tedy nemůže být ani osobou povinnou odvést DPH.

Podle SDEU brání článek 9 odst. 1 a článek 193 směrnice 2006/112 tomu, aby byl dle vnitrostátní úpravy jeden člen společnosti bez právní subjektivity považován za osobu povinnou k dani z titulu poskytnutých služeb, které poskytují všichni společníci této společnosti samostatně.