SDEU: zneužití práva se neomezuje na průtokové společnosti
Ani skutečná ekonomická činnost mateřské společnosti a její skutečné vlastnictví příjmu samy o sobě nevylučují aplikaci doktríny zneužití práva. Uvedl to Soudní dvůr EU v rozsudku týkajícím se osvobození dividend od daně podle směrnice o mateřských a dceřiných společnostech. Podle něj je nutné posoudit výsledek celého uspořádání a jednotlivých transakcí.
SDEU posuzoval uplatnění osvobození od daně u dividend vyplácených dvěma litevskými společnostmi jejich kyperské mateřské společnosti. Tato kyperská společnost byla původně vlastněna belizskou společností, která svůj podíl prodala novému kyperskému holdingu. Kyperský holding a belizská společnost byly vlastněny stejnou fyzickou osobou. Pohledávka z prodeje byla belizskou společností postoupena na tuto fyzickou osobu. Kyperský holding následně poskytl úvěr této fyzické osobě z dividend přijatých od litevských společností a následně došlo k zápočtu závazku a pohledávky mezi fyzickou osobou a kyperským holdingem.
Litevská daňová správa v dané struktuře spatřovala operaci, která neměla ekonomické opodstatnění. Jejím cílem dle ní bylo vyplatit dividendy přímo fyzické osobě, a to skrz sérii umělých transakcí. Litevská daňová správa přitom nezpochybnila, že kyperská mateřská společnost vykonávala skutečnou ekonomickou činnost a že byla skutečným vlastníkem dividend. Přesto z důvodu zneužití práva odmítla osvobození od srážkové daně.
SDEU potvrdil, že koncept zneužití práva má širokou aplikaci a nelze jej omezovat pouze na průtokové společnosti. Existence skutečné ekonomické aktivity mateřské společnosti neznamená, že nelze koncept zneužití práva aplikovat. Stejně tak i skutečné vlastnictví daného příjmu nevylučuje možnost koncept aplikovat. Při posouzení případného zneužití je třeba zohlednit uspořádání jako celek, včetně transakcí uskutečněných v jiných státech.
Daňovou výhodu navíc nemusí získat přímo dceřiná či mateřská společnost. Zohlednit lze i výhodu, které v rámci řetězce transakcí dosáhne konečný vlastník skupiny. Správce daně přitom nemusí prokázat, že dceřiná společnost vyplácející dividendy věděla nebo mohla vědět, že je výplata dividendy součástí transakce/operací, které lze charakterizovat jako zneužití práva. Postačí, pokud takovou vědomost lze prokázat alespoň u jedné ze společností zapojených do řetězce nebo u fyzické osoby, která na jeho konci daňovou výhodu získala.
Rozsudek tak potvrzuje, že skutečná ekonomická činnost mateřské společnosti a její skutečné vlastnictví daného příjmu samy o sobě nevylučují možnost aplikace zneužití práva.