Tribunál EU: Nepeněžitý vklad do společnosti z pohledu DPH

Případ se týkal rakouského plátce DPH, který vložil zastavěné pozemky do společnosti, jejímž byl jediným společníkem a jednatelem. Nemovitosti předtím pronajímal v rámci zdanitelných plnění a při jejich pořízení uplatnil nárok na odpočet DPH. Za vklad neobdržel žádnou protihodnotu – společnost mu nevydala nové podíly ani nezvýšila jeho účast. Vkladatel transakci vykázal jako plnění nepodléhající DPH, zatímco rakouská daňová správa ji posoudila jako zdanitelné dodání zboží a doměřila DPH.

Tribunál ve věci T 413/25 (Peckeger) nejprve posuzoval, zda může transakce spadat do režimu převodu souhrnu majetku nebo jeho části, který je obdobou českého režimu pozbytí obchodního závodu nebo jeho části, a který se pro účely DPH nepovažuje za dodání zboží. Potvrdil, že členský stát, který tento režim zavedl, nemůže jeho použití omezit nad rámec podmínek stanovených směrnicí o DPH. Příslušné ustanovení směrnice má podle Tribunálu přímý účinek, a daňový subjekt se jej proto může dovolávat vůči daňové správě.

Tribunál dále uvedl, že dodání zboží za úplatu předpokládá právní vztah, v jehož rámci si strany poskytují vzájemná plnění, přičemž přijatá protihodnota musí mít přímou vazbu na dodané zboží. Pokud vkladatel neobdrží skutečnou protihodnotu, nelze převod považovat za běžné dodání zboží za úplatu. Převod však nemusí zůstat mimo režim DPH. Jestliže byl při pořízení majetku zcela nebo zčásti uplatněn nárok na odpočet, bude jeho bezúplatný převod považován za dodání zboží za úplatu z titulu použití obchodního majetku pro účely nesouvisející s ekonomickou činností.

Rozsudek by neměl mít na českou praxi zásadní dopad. Český zákon o DPH stanoví, že nepeněžitý vklad ve formě majetku se při splnění příslušných podmínek, zejména pokud byl u tohoto majetku uplatněn nárok na odpočet DPH, považuje za dodání zboží, případně poskytnutí služby, za úplatu. Situaci řešenou Tribunálem tak český právní řád výslovně upravuje.