Věřitel ani dlužník nemusí být plátci DPH v okamžiku snížení základu DPH
Je v souladu se směrnicí o DPH, aby věřitel i dlužník museli být plátci DPH v okamžiku poskytnutí plnění a zároveň v okamžiku provedení opravy základu daně? V polském případě C-335/19 se touto otázkou zabýval Soudní dvůr Evropské Unie (SDEU) i v souvislosti se skutečností, že dlužník vstoupil do likvidace.
Polská společnost E. poskytovala daňové poradenství subjektu, v důsledku čehož jí vznikla pohledávka. Tu dlužník nezaplatil a později vstoupil do likvidace. Společnost se domnívala, že má nárok na opravu základu daně u vzniklé pohledávky, nicméně polský správce daně s tím nesouhlasil. V polském zákoně o DPH je totiž stanovena podmínka, že věřitel i dlužník musejí být plátci DPH jak v okamžiku poskytnutí plnění, tak i v okamžiku provedení opravy. Zároveň dlužník nesmí být v insolvenčním řízení nebo v likvidaci.
SDEU konstatoval, že směrnice o DPH umožňuje členským státům odchýlit se v případě částečného nebo celkového nezaplacení ceny plnění, nicméně tyto odchylky mají zohlednit nejistotu týkající se toho, zda je nezaplacení definitivní. Zároveň SDEU připomněl, že využití takové odchylky neumožňuje, aby bylo zcela vyloučeno snížení základu DPH v případě nezaplacení (viz C-127/18 A-PACK CZ).
Podle SDEU podmínka, aby byl dlužník plátcem DPH ke dni poskytnutí plnění, nemůže být odůvodněna nutností zohlednit nejistotu týkající se toho, zda je nezaplacení definitivní. Zda je dlužník v době poskytnutí plnění plátcem DPH samo o sobě nevede k závěru, že existuje riziko, že pohledávka nebude vymožena. Tím spíše, jak citoval SDEU Evropskou komisi, že plnění může být poskytnuto i neplátcům, osvobozeným osobám nebo spotřebitelům, aniž by byla dotčena povinnost věřitele vybrat DPH a právo opravit dodatečně základ daně.
Další podmínka, kdy dlužník musí být v okamžiku opravy základu daně plátcem DPH, není, dle již dříve judikovaného případu (C-127/18 A-PACK CZ), v souladu se směrnicí o DPH. Podmínka, aby byl věřitel v době opravy plátcem DPH, není dle SDEU odůvodněna nejistotou, zda je nezaplacení definitivní. Existence pohledávky a povinnost dlužníka ji uhradit totiž nezávisí na zachování věřitele jako plátce DPH a nevyvolává riziko, že pohledávka nebude uhrazena.
Poslední podmínka, aby dlužník nebyl v likvidaci ke dni poskytnutí plnění nebo v okamžiku provedení opravy, dle SDEU skutečně zohledňuje nejistotu ohledně definitivního charakteru nezaplacení. Nicméně pokud by věřitel před ukončením likvidace dostatečně prokázal, že pohledávka zůstane neuhrazena, mělo by mu být umožněno snížit základ daně a zároveň, pokud by pohledávka byla následně uhrazena, pak by tento základ opět zvýšil. Takovýto postup by byl v souladu se zamýšlenými cíli směrnice o DPH a zároveň by méně omezoval věřitele (viz C-246/16 Di Maura).