Vzpoura kamionů – boj za minimální mzdu přiostřuje
Evropské předpisy už mnoho let zaručují zaměstnancům dočasně vyslaným do jiného členského státu právo na pracovní podmínky platné v zemi vyslání, pokud jsou pro ně výhodnější. Toto pravidlo platí i v rámci odměňování. Až donedávna měla ochrana zaměstnanců a potažmo i západoevropských společností před konkurencí z východoevropských zemí vyzbrojenou levnější pracovní silou spíše teoretickou povahu. Německo a Francie však zvedly hozenou rukavici a přijaly předpisy, které minimální mzdy nastavují vysoko.
Situace eskaluje především v dopravě, kde je přeshraniční vysílání zaměstnanců logicky nejčastější a také snadno kontrolovatelné. Dodržování předpisů však neprověřují jen zahraniční úřady, ozývají se i sami vysílaní zaměstnanci. Průkopníkem sporů o dorovnání mzdy na minimální německou úroveň se stal jihočeský řidič kamionu, který na doplatku mzdy vysoudil přes čtvrt milionu. Využil přitom pomoci německé organizace založené za účelem podpory zaměstnanců vysílaných ze zemí střední a východní Evropy. Tento úspěch dodal kuráž dalším kolegům, kteří jej hodlají následovat.
Čeští dopravci se proto obávají nejisté budoucnosti. Ve zmiňovaném případě sice povinnost dorovnat mzdu nebyla uložena českému zaměstnavateli, ale jeho německému zákazníkovi. Evropská směrnice totiž umožňuje, aby členské státy ve vnitrostátních předpisech činily (spolu)odpovědnými i příjemce služeb. V budoucnu ale zřejmě čeští zaměstnavatelé tak snadno neuniknou. Dle směrnice se totiž příjemce odpovědnosti zprostí, pokud prokáže, že za účelem splnění povinnosti vynaložil veškerou náležitou péči. Od českých dopravců je proto jako důkaz náležité péče vyžadováno potvrzení, že své povinnosti v oblasti odměňování plní. Problémem se může stát i organizace zakázek – po cestách do zemí s vyšší mzdou bude mezi zaměstnanci vyšší poptávka. Rozdíly ve mzdách nezávislé na pracovních výsledcích či náročnosti práce tak budou podhoubím sporů.
Nešťastná je i neprovázanost vnitrostátních předpisů. Český zákoník práce totiž zaměstnanci zvýšené náklady spojené s prací za hranicemi kompenzuje nárokem na stravné, které v případě cesty do Německa činí 45 eur denně. Toto plnění však německé předpisy nepovažují za součást mzdy. Rozsah povinného dorovnání mzdy se proto o stravné nesnižuje.
Evropská unie se přitom pokouší úpravu ještě zpřísnit. Navrhuje, aby kromě zahraničních sazeb minimální mzdy a příplatků za přesčasy měli vyslaní zaměstnanci v budoucnu nárok i na veškeré bonusy, prémie či příspěvky a jiná mzdová plnění dle příslušných cizozemských předpisů či kolektivních smluv. Pokud by doba vyslání přesáhla 18 měsíců, měla by se na pracovníky vztáhnout zahraniční pracovněprávní úprava v plném rozsahu. Plnění takových povinností by bylo náročné nejen finančně, ale i administrativně. Vzhledem k rozdílným národním zájmům se o konkrétní podobě novely v Bruselu vyjednává už téměř dva roky. Podle poslední verze dohody členských zemí by se novela neměla týkat silniční přepravy – vysílání řidičů by se mělo upravit samostatně. Jednání však zdaleka nejsou u konce.