Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) v srpnu tohoto roku udělil dosud nejvyšší pokutu v souvislosti s opakovaným nevyžádaným rozesíláním obchodních sdělení (spamu). Společnost podnikající v oblasti prodeje ojetých automobilů zaplatila šest milionů korun.
Je protiprávní, aby inzerent kohokoliv „obtěžoval“ a bez jeho souhlasu či jiného legitimního důvodu mu prostřednictvím elektronických prostředků zasílal nevyžádaná obchodní sdělení. V souladu se zákonem o některých službách informační společnosti (tzv. antispamový zákon) lze využít elektronické kontakty (např. e-mailové adresy) za účelem šíření obchodních sdělení elektronickými prostředky pouze ve vztahu k uživatelům, kteří k tomu dali předchozí souhlas.
Výjimku z tohoto pravidla tvoří využití elektronického kontaktu inzerentova zákazníka. V případě, že inzerent získal elektronický kontakt zákonným způsobem v souvislosti s prodejem vlastních výrobků nebo služeb, může tento kontakt v přiměřeném rozsahu užít pro potřeby zasílání obchodních sdělení týkajících se jeho vlastních obdobných výrobků nebo služeb (neprojevil-li zákazník s tímto nesouhlas).
Zmíněná společnost opakovaně šířila elektronickými prostředky obchodní sdělení adresátům, kteří k tomu nedali souhlas, ani se nejednalo o její zákazníky. Tím porušila výše uvedená pravidla a dopustila se tak přestupku.
V rámci obsáhlého rozhodnutí ÚOOÚ konstatoval několik důležitých skutečností. Jednou z nich bylo, že souhlas musí splňovat zákonné náležitosti (ve smyslu požadavků na souhlas se zpracováním osobních údajů) a musí být zcela jednoznačně doloženo jeho udělení. Důkazní břemeno přitom leží výhradně na správci osobních údajů, resp. šiřiteli obchodních sdělení (tedy společnosti).
Společnost se snažila doložit údajně získané souhlasy pouhým poukazem na postupy jejich získávání a uchovávání. To však úřad neshledal jako dostatečný doklad o udělení souhlasů konkrétních adresátů obchodních sdělení.
Bezprecedentní výši pokuty úřad odůvodnil mimo jiné tak, že pochybení se odehrálo v rámci rozsáhlé reklamní kampaně (zaslání na téměř půl milionu e-mailových adres) a bylo systematického a komplexního charakteru (množství zaslaných obchodních sdělení bez právního titulu bylo v řádech tisíců).
V neposlední řadě se úřad vyjádřil k námitkám společnosti ohledně osoby šiřitele. Rozhodne-li se podnikatel šířit obchodní sdělení prostřednictvím jiného subjektu, jedná tak na vlastní nebezpečí, neboť je primárně jeho povinností zajistit zákonnost takového jednání.
Z tohoto rozhodnutí je patrné, že ÚOOÚ nebude přehlížet neoprávněné zasílání obchodních sdělení a je připraven tyto praktiky tvrdě sankcionovat. Nezbývá než doporučit, aby inzerenti pečlivě uvážili, jakým adresátům je konkrétní obchodní sdělení určeno a jestli existuje právní titul pro jeho zaslání. Zároveň by neměli podceňovat konkrétní podobu souhlasů a jejich řádnou evidenci.