Benefity přehledně (4. díl): stravování zaměstnanců

Zvýhodněné stravování poskytují zaměstnavatelé nejen současným zaměstnancům, ale mnohdy i bývalým. Vedle příspěvků na hlavní jídla bývá zaměstnancům v prostorech zaměstnavatele často k dispozici občerstvení, které se objevuje i na firemních akcích nebo školeních. Obvyklé je, že na náklady zaměstnavatele se zaměstnanci účastní pracovních obědů s klienty, ale může se jednat i o schůzky mezi samotnými členy týmu. 

Přečtěte si i předchozí díly série: 
Hlášení zaměstnaneckých benefitů  
Školkovné a školné hrazené za rodinné příslušníky zaměstnanců 
Benefity z oblasti sportu a zdravotnictví 
 

Změna v daňovém režimu příspěvku na stravování 

V rámci konsolidačního balíčku došlo k zásadní změně ve zdanění příspěvků na stravování: namísto dosavadní limitace daňově uznatelných nákladů u zaměstnavatele došlo k zavedení limitu osvobození na straně zaměstnanců.  

Od roku 2024 je tak u zaměstnanců třeba sledovat každoročně měnící se limit osvobození, který byl stanovený jako 70 procent horní hranice stravného pro pracovní cesty v trvání 5-12 hodin. V roce 2025 je příspěvek na stravování osvobozen v částce 123,90 korun na směnu (případně na kalendářní den u zaměstnanců, kteří nemají směnu stanovenou).  

Příspěvek přitom může mít podobu stravování ve formě nepeněžního plnění ke spotřebě na pracovišti zaměstnance (firemní jídelny) nebo v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiného subjektu (stravenky), ale i podobu peněžitého příspěvku na stravování (tzv. stravenkového paušálu). Zaměstnavatel přitom nemusí zaměstnanci poskytnout jen jednu formu příspěvku na stravování, může je libovolně kombinovat.  

Zavedený limit je ale souhrnný, tudíž je třeba do něj zahrnout všechny formy stravování, které zaměstnavatel během směny zaměstnanci poskytne. Pokud tedy zaměstnavatel za směnu poskytne zaměstnanci nejprve plnohodnotnou snídani na pracovišti a následně ještě stravenku na oběd, je třeba příspěvky sečíst a porovnat s limitem osvobození. 

U zaměstnance se zavedením limitu zvýšila administrativní náročnost sledování daňových dopadů poskytovaných příspěvků. U zaměstnavatele je tomu naopak. Veškeré náklady na příspěvek na stravování lze na straně zaměstnavatele považovat za plně daňově uznatelné bez ohledu na to, zda budou poskytovány do limitu, nebo nad limit, pokud nárok zaměstnanců vyplývá z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy. Jde totiž podle našeho názoru o náklady na pracovní a sociální podmínky zaměstnanců. 
 

Příspěvek na stravování a pracovní cesta

Aby mohl být příspěvek na stravování v daném limitu od daně ze závislé činnosti osvobozen, musí platit dvě dodatečné podmínky: 

• zaměstnanec musí odpracovat aspoň tři hodiny za směnu (nebo kalendářní den) a 
• zaměstnanci během směny nesmí vzniknout nárok na stravné v souladu se zákoníkem práce. 
   

Splnění druhé podmínky uvádíme na příkladu: 
Zaměstnanec má stanovenou směnu od 8:00 do 16:30, přičemž v 10:00 vyjede na pracovní cestu. Po pěti hodinách (tzn. v 15:00) vzniká zaměstnanci nárok na stravné v souladu se zákoníkem práce. Jelikož nárok na stravné vznikl během směny, nemá zaměstnanec současně nárok na osvobození příspěvku na stravování. Pokud by zaměstnavatel standardní příspěvek na stravování přesto poskytnul (např. dal zaměstnanci za danou směnu stravenku jako v jiné dny), bude hodnota stravenky pro zaměstnance zdanitelným příjmem, který podléhá i pojistným odvodům. V případě, že by zaměstnanec na pracovní cestu vyjel později a nárok na stravné vznikl kupříkladu až v 18:00, byl by pro zaměstnance zachován nárok i na osvobození příspěvku na stravování a současně by měl nárok na stravné, které by standardně nebylo (v limitech daných zákoníkem práce) u zaměstnance předmětem daně. 

U zaměstnavatele by se mohlo jednat o daňový náklad v obou případech, záleželo by na konkrétním ukotvení nároku na příspěvek na stravování u daného zaměstnavatele.   

Druhý příspěvek na stravování 

V případě, že délka směny zaměstnance (nebo pracovního dne) v úhrnu s přestávkou v práci povinně poskytovanou zaměstnavatelem přesáhne 11 hodin, má zaměstnanec nárok na druhý osvobozený příspěvek na stravování (ve shodné výši jako ten první). GFŘ k tomuto potvrdilo, že každý z příspěvků je nutné posuzovat ve vztahu k limitu osvobození samostatně. 

Příklad: 
Zaměstnanec má stanovenou směnu 13 hodin. Jako první příspěvek na stravování obdržel stravenku na oběd v hodnotě 100 korun. Následně jako druhý příspěvek dostal večeři v hodnotě 140 korun. Oba příspěvky je v roce 2025 nutné porovnat s limitem osvobození 123,90 korun. Příspěvek na večeři limit přesahuje, a poměná část příspěvku je tak pro zaměstnance zdanitelným příjmem, který podléhá i odvodům pojistného. 
 

Stravování bývalých zaměstnanců – starobních a invalidních důchodců

 V červenci 2024 přinesla novela zákona o daních z příjmů se zpětnou účinností na celý kalendářní rok osvobození od daně pro stravování poskytnuté bývalým zaměstnancům. Nicméně se musí jednat o stravování v podobě poskytnutí jídla ve firemní jídelně (provozované přímo zaměstnavatelem nebo externím dodavatelem), nikoli poskytnutí víceúčelové stravenky a stravenkového paušálu.
  
Osvobození lze dále uplatnit jen u těch bývalých zaměstnanců, kteří u daného zaměstnavatele pracovali před odchodem do starobního nebo invalidního důchodu třetího stupně (tj. od kterého zaměstnanec odešel do důchodu). Limit osvobození příspěvku je shodný s limitem pro stávající zaměstnance (123,90 korun v roce 2025).  

Novelizace tak odstranila nezamýšlené zdanění na straně bývalých zaměstnanců.  
Co se týká daňové uznatelnosti nákladů na příspěvek na stravování bývalých zaměstnanců, i v tomto případě se kloníme k tomu, že je daňově uznatelný na straně zaměstnavatele.  
 

Drobné občerstvení, pracovní a koučovací obědy

Dle Metodické informace GFŘ se za příspěvek na stravování nepovažuje poskytnutí drobného občerstvení dostupného zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti. Musí se jednat o potraviny, které nedosahují intenzity hlavního jídla. Do této kategorie patří drobné občerstvení na pracovních poradách, seminářích, firemních školeních apod. Příkladem drobného občerstvení jsou jogurty, chlebíčky, ovoce, zákusky nebo bagety. Za splnění podmínek není drobné občerstvení u zaměstnanců předmětem daně a hodnota se nezapočítává do limitu pro osvobození příspěvku na stravování. Pro zaměstnavatele se jedná o nedaňové výdaje. 

Vedle tématu drobného občerstvení se GFŘ vyjádřilo také k pracovním obědům (případně snídaním a večeřím). Ačkoli se v tomto případě jedná o poskytnutí hlavního jídla, aplikují se u nich stejná pravidla jako u drobného občerstvení, a je tak vyjmuto z předmětu daně. U zaměstnavatele jsou náklady daňově neuznatelné jako výdaj na reprezentaci.  

Do kategorie pracovních obědů se v souladu s výkladem GFŘ řadí pouze události, kterých se účastní třetí osoby (obchodní partneři, klienti apod.). Koučovací nebo jiné společné obědy (stejně tak snídaně nebo večeře) pouze mezi zaměstnanci, pokud jsou placeny zaměstnavatelem, se považují za standardní příspěvek na stravování osvobozený do stanoveného limitu. 
 

Ocenění benefitu u podnikových jídelen

Problematickou oblastí pro zaměstnavatele může být stanovení ceny jídla a následně výše poskytnutého příspěvku na stravování v případě, že je jídlo poskytnuto ve firemní jídelně.  

Dle výkladu GFŘ je u podnikových jídelen obecně možné výši příspěvku posoudit dle ceny účtované třetím osobám (pokud by do jídelny docházeli nejen zaměstnanci včetně bývalých, ale i veřejnost). 

Pokud je jídelna určena výhradně pro zaměstnance, pak lze dle GFŘ pro stanovení výše příspěvku na stravování použít metodu srovnatelné nezávislé ceny, nebo metodu ocenění prostřednictvím nákladů a přirážky (Cost+). V případě metody Cost+ je nutné do ceny jídla započítat i vedlejší provozní nepřímé náklady. Do ceny tak je třeba zahrnout například mzdu pracovníka vydávajícího obědy, energie nebo odpisy, ale už nikoli obecnou administrativní režii (např. mzdu mzdové účetní).