Jakých úroků se domáhat u správce daně?
V průběhu správy daní může dojít k situaci, kdy budou daňovému subjektu (ať už legitimně nebo neoprávněně) zadržovány finanční prostředky, které by jinak měl k dispozici ke své podnikatelské činnosti. Jaké druhy úroků může v takovém případě daňový subjekt po správci daně požadovat? Přinášíme jejich přehled.
Daňový řád upravuje tři druhy úroků hrazených správcem daně:
- úrok z vratitelného přeplatku,
- úrok z nesprávně stanovené daně a
- úrok z daňového odpočtu.
Pro všechny tyto úroky platí základní pravidla, podle nichž úrok vzniká automaticky za každý den, kdy jsou splněny podmínky pro jeho vznik. Úrok, který nepřesáhne částku 1000 Kč, se nepředepíše a nevzniká povinnost jej uhradit. Proti postupu správce daně v souvislosti s předepsáním a vyplacením úroku se přitom může daňový subjekt bránit námitkou.
Úrok z vratitelného přeplatku slouží ke kompenzaci daňového subjektu v případě, že správce daně otálí s vrácením, použitím nebo převedením vratitelného přeplatku. Vzniká dnem následujícím po dni, kdy správci daně uplynula pro tento transfer lhůta. Avšak nikoliv v případech, kdy daňovému subjektu vzniká úrok z daňového odpočtu nebo když správce daně prodlévá s vyplacením úroku samotného (tzn. daňový řád vylučuje tzv. úrok z úroku, se kterým se lze setkat zejména v řízeních započatých před poslední novelou daňového řádu). Po skončení úročení správce daně úrok připíše na osobní daňový účet a vyrozumí daňový subjekt. Tento úrok se automaticky nestává vratitelným přeplatkem a pokud jej chce daňový subjekt vrátit, musí správce daně požádat. Výše úroku je stanovena ve shodné výši jako úrok z prodlení, který by dopadal na daňový subjekt v případě prodlení. Ten v současnosti odpovídá repo sazbě ČNB navýšené o 8 procent, činí tedy 15 procent p.a.
Úrok z nesprávně stanovené daně oproti tomu slouží jako náhrada daňovému subjektu pro případ, že správce daně vůči němu nezákonně či nesprávně jednal, a předpokládá tak již větší pochybení správce daně než jen prodlení. Jeho základem je nezákonně zvýšená daň, nezákonně snížený odpočet anebo nezákonný či nicotný zajišťovací příkaz. V případě, že se však nezákonně doměřená daň nebo daňový odpočet neodchylují od daňového tvrzení, daňovému subjektu úrok nenáleží. Stejně tak si daňový subjekt na úrok nesáhne v případě, že by následně vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, rozhodnutí by bylo učiněno na základě padělaných dokladů či trestného činu daňového subjektu, nebo při stanovení peněžitého plnění v rámci dělené správy (například poplatky stanovené celní správou). I výše tohoto úroku odpovídá výši úroku z prodlení, přičemž v případě exekučního řízení je po dobu jeho trvání zvýšena na dvojnásobek.
Úrok z daňového odpočtu slouží ke kompenzaci daňového subjektu v situaci, kdy správce daně po delší dobu prověřuje jeho nadměrný odpočet. Vzniká ode dne následujícího po uplynutí doby 4 měsíců od podání daňového tvrzení. A to i za předpokladu, že správce daně prověřuje daňový odpočet zcela legitimně. Základem pro výpočet tohoto úroku je daňový odpočet stanovený správcem daně. Nevzniká však za dobu, kdy správce daně vyčkává na krok daňového subjektu, tedy například když mu zašle výzvu k odstranění vad podání nebo se má daňový subjekt vyjádřit k výsledku dosavadního zjištění. Oproti předchozím úrokům je úrok z daňového odpočtu stanoven pouze v poloviční výši úroku z prodlení.
Vyčkávání správce daně s úhradou či převedením finančních prostředků daňovému subjektu není zadarmo – legislativa umožňuje tyto prostředky zhodnotit. Připsání úroku je automatické na základě zákona, přesto doporučujeme ověřit si jeho výši a zda byl připsán na osobní daňový účet. Vzhledem k současné výši repo sazby se totiž mohou jednotlivé úroky dostat do zajímavých výší.
Úrokům, které dopadají na daňové subjekty, jsme se věnovali v předchozích článcích.