První měsíc s novou evidencí skutečných majitelů

Z veřejné části evidence je nyní možné zjistit vybrané informace o skutečných majitelích (např. jméno a adresu, pozici majitele ve společnosti, den, kdy se dotyčný skutečným majitelem stal). Nově je také zřejmé, které společnosti skutečného majitele zapsaného nemají. 

U některých společností, jejichž skuteční majitelé jsou zjevní už z obchodního rejstříku, byly příslušné údaje do evidence propsány automaticky. Tyto společnosti tudíž návrh na zápis údajů podávat nemusí. Přesto je ale nutno ověřit, že propsané údaje odpovídají skutečnému stavu a případně zajistit jejich změnu. 

Automatický průpis se však neuplatňuje u společností, které už v minulosti podaly jakýkoliv návrh na zápis skutečného majitele do evidence. Mají-li tyto společnosti zájem o automatické propisování údajů, musí o to nejprve požádat soud nebo notáře. 

Zápis údajů či jejich změnu lze tedy provést prostřednictvím soudu či notáře. Z nového zákona a souvisejících předpisů je zřejmá snaha motivovat společnosti k zapisování údajů skrze notáře, neboť zápis notářem by měl být méně formální, rychlejší a levnější. 

Vyjma sankcí za nezapsání skutečného majitele v určených lhůtách, o kterých jsme už informovali (např. nemožnost vykonávat hlasovací právo na valné hromadě, omezení možnosti výplaty dividend a jiných vlastních zdrojů či finanční sankce), se objevují i další nepříznivé praktické důsledky pro společnosti, které zápis řádně neprovedou nebo neaktualizují. Těmi jsou např. nemožnost pořízení notářského zápisu o určitém právním jednání společnosti (v návaznosti na nemožnost hlasování na valné hromadě) nebo komplikace s vedením či založením účtů u bank. To může fungování dotčené společnosti až znemožnit. Proto společnosti nyní v zásadě nemají jinou možnost, než k zápisu skutečného majitele co nejdříve přistoupit.