Rozhodnutí NSS: „za chyby se platí“ nadměrný odpočet nevyjímaje
Nejvyšší správní soud (NSS) pokračuje v nastoleném trendu ochrany daňových poplatníků před nezákonným či nesprávným postupem finanční správy. V nedávném rozsudku 1 Afs 28/2018 přiznal úrok z neoprávněného jednání správce daně ve výši 14 % (plus repo sazba) ročně daňovému subjektu i v situaci, kdy byl v rámci přiznání poplatníkem tvrzen nadměrný odpočet, který byl poplatníkovi uznán až po zásahu soudní moci.
Poplatník ve svém přiznání daně z přidané hodnoty vykázal nadměrný odpočet (cca 10 mil. Kč), avšak správce daně mu naopak vyměřil na základě výsledku postupu k odstranění pochybností daňovou povinnost (0,5 mil. Kč). Odvolání proti předmětnému platebnímu výměru bylo neúspěšné. Až obrana soudní cestou přinesla poplatníkovi pozitivní výsledek ve formě zrušení rozhodnutí správce daně a následného vyměření daně v souladu s podaným daňovým přiznáním.
Původní platební výměr byl však změněn až bezmála čtyři roky po podání daňového přiznání. Po tuto dobu neměl daňový subjekt možnost disponovat nejen s částkou zaplacenou na chybně vyměřené daňové povinnosti, ale ani s částkou nadměrného odpočtu, která mu nebyla vyplacena.
Finanční úřad na žádost daňového subjektu sice uznal jeho nárok na úrok z neoprávněného jednání správce daně (dle § 254 daňového řádu), ale pouze z částky zaplacené na daňové povinnosti, nikoliv z vysokého nadměrného odpočtu. Argumentace finanční správy přitom spočívala ve formalistickém jazykovém výkladu, kdy zákon přiznává tento úrok v případě, že je chybně vyměřená částka „uhrazena“.
S takovou interpretací se ovšem NSS neztotožnil, když poukázal mimo jiné i na známý rozsudek ve věci Kordárna. V souladu s ekonomickou logikou má být dle soudu poplatník při pochybení správce daně obdržet kompenzaci rovněž v případě, kdy fakticky nic neuhradil, ale bylo mu upřeno právo nakládat s finančními prostředky ve formě nadměrného odpočtu.
Rozsudek NSS je třeba vnímat jako pozitivní. Vzhledem k délce soudních řízení v ČR se řada poplatníků raději smiřuje s rozhodnutími finanční správy, než aby se zdlouhavě bránila soudní cestou. Nicméně vzhledem ke kompenzaci v podobě vysokého úroku se může čekání na spravedlnost v konečném důsledku i „vyplatit“.