Náhrada škody od státu v době pandemie

Reakce státu na pandemii koronaviru má z právního hlediska několik základních milníků: (1) vyhlášení nouzového stavu vládou; (2) přijetí krizových opatření vládou a (3) nahrazení krizových opatření vlády mimořádnými opatřeními ministerstva zdravotnictví. Mohou podnikatelé požadovat od státu náhradu škody, která jim vznikla v souvislosti s těmito opatřeními?

Usnesení o vyhlášení nouzového stavu ze dne 12. března 2020 mělo dle striktního výkladu ústavního zákona o bezpečnosti ČR obsahovat vymezení toho, která práva zaručená Listinou základních práv a svobod a v jakém rozsahu se omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají. Usnesení je však nevymezuje a tyto náležitosti byly splněny až v dalších usneseních vlády o krizových opatřeních přijatých později v tentýž den, v nichž se zároveň omezuje mimo jiné i ústavně garantovaná svoboda pohybu, podnikání a právo pokojně se shromažďovat. Z tohoto důvodu se zákonnost vyhlášení nouzového stavu i přijímaných opatření může jevit minimálně jako sporná. S účinností od 24. března 2020 byla krizová opatření vlády nahrazena mimořádnými opatřeními ministerstva zdravotnictví (MZ) vydanými podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Byť se tato změna může zdát drobná a nedůležitá, má na případné uplatnění nároku na náhradu škody zcela zásadní vliv.

Škody z krizových opatření hradí stát

Za škodu vzniklou fyzickým a právnickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními odpovídá stát a dle § 36 krizového zákona je povinen ji nahradit. Této odpovědnosti se může zprostit jen tehdy, pokud si poškozený způsobil škodu sám. Za škodu se považuje skutečná škoda i ušlý zisk. Uplatnit lze obojí zároveň a poškozený musí obojí přesně vyčíslit. Zároveň musí poškozený prokázat, že škoda vznikla právě v důsledku přijatého krizového opatření. Ušlý zisk je poměrně obtížně prokazatelný a vyčíslitelný i za standardních podmínek, natož v nastalé situaci. Pravděpodobně totiž nepůjde argumentovat běžným provozem ve srovnatelných obdobích, protože chování zákazníků během pandemie je odlišné. Otázkou ovšem zůstává, zda § 36 krizového zákona měl cílit i na současnou situaci a zda lze dle něj náhradu škody za současných podmínek uplatňovat.

MZ ale vydalo mimořádná opatření dle zákona o ochraně veřejného zdraví. V tomto zákoně ovšem ustanovení obdobné § 36 krizového zákona chybí. S odpovědností státu za škodu vzniklou v souvislosti s opatřeními MZ to tak bude komplikovanější.

Jak postupovat?

Podnikatelé, kteří budou chtít uplatňovat vůči státu nároky na náhradu škody, by měli už nyní pečlivě dokumentovat veškeré ztráty a škody, aby šance na jejich případnou kompenzaci byla přes přetrvávající nejasnosti pokud možno co nejvyšší. V současné chvíli není jasné ani to, jaký orgán bude o nárocích rozhodovat. Z procesní opatrnosti bude žádoucí uplatnit nárok hned u několika orgánů současně a opřít jej o všechny v úvahu přicházející právní předpisy. V každém případě, pokud státní orgán vznesený nárok odmítne, je možné se jej následně domáhat žalobou.

Pokud byl nouzový stav vyhlášen formálně správně, což je již nyní předmětem soudního přezkumu, budou se nároky (minimálně ve vztahu k prvním 12 dnům nouzového stavu) uplatňovat podle krizového zákona zmiňovaného výše. Pokud se potvrdí, že tomu tak není, mělo by být možné se domoci náhrady škody od státu podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Poškozený by v tomto případě musel namítat, že mu vznikla škoda na základě nezákonně vydaných krizových opatření vlády a nezákonně vydaných mimořádných opatření MZ a toto prokázat.

Lhůty, do kterých se musí příslušný nárok uplatnit, se v uvedených předpisech liší. Nejkratší stanovená lhůta je šestiměsíční. Její běh se odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl, že ke škodě došlo. Přístup státu k případné odpovědnosti za škodu je nejasný. Odhadnout tak, zda uplatněné nároky budou uznány, je nyní zcela nemožné. Jisté je jediné – hospodářské dopady pandemie budou rozsáhlé. Z tohoto důvodu se dá očekávat enormní počet uplatňovaných nároků, o jejichž oprávněnosti pravděpodobně rozhodne až soudní praxe. Tuto dynamicky se vyvíjející problematiku bedlivě sledujeme a o případných změnách a dalších možnostech vás budeme informovat.

Ke zmírnění aktuálních dopadů pandemie mezitím můžeme podnikatelům doporučit, aby využili úvěrového programu COVID II nabízeného Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou ve spolupráci s ministerstvem průmyslu a obchodu nebo vládní program Antivirus stanovující podmínky pro poskytování příspěvků na mzdové náklady zaměstnavatelů.

 

Sdílet článek